ECLI:CZ:US:1999:3.US.386.99
sp. zn. III. ÚS 386/99
Usnesení
III. ÚS 374/99-5
Ústavní soud rozhodl ve věci K. T., o návrhu proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 16 C 105/94, ze dne 12. srpna 1994, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 29. července 1999, se stěžovatel domáhal zrušení platebního rozkazu, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 2 dne
12. srpna 1994. Uvedl, že proti označenému rozhodnutí podal odpor, soud jej však usnesením ze dne 3. října 1997 nezrušil, když neuznal, že byl odpor proti platebnímu rozkazu podán. I když se domáhal obnovy řízení v předmětné věci, nebyl úspěšný a soud jeho návrh dne 3. října 1997, rozhodnutím sp. zn. 10 C 216/96, zamítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně páva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se návrh na povolení obnovy řízení nepovažuje. Je-li návrh podán po lhůtě či je nepřípustný, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1, §43 odst. 1 písm. b) a e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu bylo nepochybně zjištěno, že ústavní stížnost nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, stěžovatel sám ani neuvádí, že by proti rozhodnutí soudu I. stupně podal odvolání. Návrh proti rozhodnutí označenému sp. zn. 16 C 105/94 a vydanému dne 12. srpna 1994 byl podán po lhůtě, stanovené výše citovaným zákonem.
S ohledem na uvedená zjištění byl návrh odmítnut [§43 odst. 1 písm. b) a e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 1999