ECLI:CZ:US:1999:3.US.390.99
sp. zn. III. ÚS 390/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu navrhovatele T. K., zastoupeného Mgr. J. Č., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, čj. 25 Co 457/98-96, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 9. 8. 1999 návrh na zahájení řízení, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. V předmětném návrhu brojil proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, čj. 25 Co 457/98-96, s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva.
Ústavní soud se nejprve zabýval formálními předpoklady projednávání návrhu. Podle ust. §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ze spisu Okresního soudu v Mělníku, sp.zn. 8 C 1128/95, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 1999, čj. 25 Co 457/98-96, který je nepochybně oním posledním prostředkem, který zákon navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje, byl navrhovateli prostřednictvím jeho právního zástupce JUDr. M. M. doručen dne 3. června 1999. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán poště k přepravě dne 9. srpna 1999, tedy po lhůtě zákonem stanovené.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písmeno b) citovaného zákona, jako návrh, který je podán po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 1999