ECLI:CZ:US:1999:3.US.398.99
sp. zn. III. ÚS 398/99
Usnesení
III. ÚS 398/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 16. listopadu 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. J. Ž., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. května 1999, č. j. 10 Ca 337/98-90, a Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 1997, č. j. 45 Ca 34/97-45, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se ústavní stížností, podanou 13. srpna 1999, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. května 1999, č. j. 10 Ca 337/98-90, a Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 1997, č. j. 45 Ca 34/97-45. Uvedl, že Okresním úřadem v Příbrami, pozemkovým úřadem, bylo rozhodnuto dne 12. listopadu 1996, pod č. j. 1089/94 tak, že je vlastníkem označených nemovitostí v k. ú. Z., podle pozemkové knihy části p. p. č. 543/1 o vým. 81. 838 m2, uznal jej oprávněnou osobou ve smyslu zákona o půdě, když předmětné nemovitosti přešly na stát podle zákona č. 142/1947 Sb., fyzické osoby - přídělci - však tyto pozemky nenabyly, poněvadž přídělové listiny ze dne 22. března 1949 nebyly vydány v souladu s citovaným zákonem. Na základě opravného prostředku přídělců Krajský soud v Praze, rozsudkem č. j. 45 Ca 34/97-45, ze dne 5. června 1997, rozhodnutí zrušil a věc vrátil příslušnému pozemkovému úřadu k dalšímu řízení. Novým rozhodnutím pak Okresní úřad, pozemkový úřad, v Příbrami určil, že mu vlastnictví k označeným nemovitostem nevzniká, když tyto přešly na fyzické osoby. V řízení
jeho opravném prostředku Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 10 Ca 337/98-90, ze dne 26. května 1999, rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 10. listopadu 1997, č. j. 755/91, RVIII 93/97, potvrdil. I když soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že navrhovatel má nárok na poskytnutí finanční náhrady, takový způsob řešení nemůže akceptovat. Proto s poukazem na zjištěný způsob přidělování půdy fyzickým osobám a na nález Ústavního soudu ve věci IV. ÚS 259/95, ze dne 4. dubna 1996, v němž bylo zaujato stanovisko k právoplatnosti výměru o rozsahu znárodnění, navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí krajských soudů zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
I když stěžovatel v návrhu neuvedl, do kterého jeho základního práva či svobody bylo podle jeho přesvědčení napadenými rozsudky zasaženo, Ústavní soud z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 337/98 a rozsudku tohoto soudu ze dne 26. května 1999 neshledal pochybení při aplikaci zák. č. 229/1991 Sb. ani při výkladu §8 odst. 6 zák. č. 142/1947 Sb., z něhož vyplývá, že přídělové řízení provede ministerstvo zemědělství - nikoliv pouze ministr. Proto také poukaz stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu je nepřípadný, když splnění podmínky přímého rozhodování ministra bylo zkoumáno pouze pokud jej vyvlastňovací předpis výslovně vyžadoval a pokud se jednalo o "znárodnění nebo zestátnění, vykonané v rozporu s tehdy platnými předpisy" [§6 odst. 1 písm. a) zák. o půdě, v dané věci však šlo o aplikaci §6 odst. 1 písm. b) cit. zákona].
Pro výše uvedená zjištění byl návrh, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 337/98-90, ze dne 26. května 1999, shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Ústavní stížnost, napadající rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 45 Ca 34/97-45, ze dne 5. června 1997, je stížností nepřípustnou, když nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který byl navrhovateli zákonem k ochraně práva poskytnut [§43 odst. 1 písm. e), §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Takovým rozhodnutím byl až rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. května 1999, u něhož stěžovatel podal opravný prostředek proti novému rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 1999