ECLI:CZ:US:1999:3.US.440.99
sp. zn. III. ÚS 440/99
Usnesení
III. ÚS 440/99
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. M. R., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1149/98-65, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 13 Co 160/97 a Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 16 C 71/95-26, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Podání, označené jako ústavní stížnost stěžovatelky R. G., zastoupené advokátem JUDr. M. R., obsahovalo návrh na zrušení rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 1149/98-65, Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 13 Co 160/97 a Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 16 C 71/95-26. Plná moc, zmocňující k zastupování jmenovaného advokáta a odpovídající ustanovení §31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jakož i §28 odst. 1 občanského soudního řádu, připojena nebyla.
Ústavní soud vyzval JUDr. M. R. k předložení řádné plné moci ve lhůtě 20 dnů a upozornil jej na následky marného uplynutí lhůty. Přes doručení výzvy dne 13. října 1999 nebyla vada plné moci ke dni 5. listopadu 1999 odstraněna - Ústavní soud obdržel žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad plné moci, dále listinu, označenou jako plná moc udělená Dr. R., tato však nebyla opatřena ověřeným podpisem R. G., žijící v Izraeli.
Po zjištění, že Dr. R. napadený rozsudek č. j. 23 Cdo 1149/98-65 obdržel jako zástupce R. G. v řízení před Nejvyšším soudem, po přihlédnutí k délce lhůty k podání ústavní stížnosti a poskytnuté k odstranění vady plné moci, nebylo žádosti o prodloužení této lhůty vyhověno.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán někým zjevně neoprávněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
S ohledem na výše uvedené byl návrh, podaný JUDr. M. R., v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, poněvadž jmenovaný není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti označeným rozsudkům soudů, v jejichž řízení nebyl účastníkem a sám nepředložil řádnou plnou moc, opravňující jej k podání ústavní stížnosti za R.G.
Pokud jde o podání ze dne 1. listopadu 1999, obsahující tvrzení, že v ústavní stížnosti ze dne 9. září 1999 došlo k omylu, když v příloze byl uveden chybně rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdon 1149/98-65, a proto se přikládá jako správný rozsudek č. j. 23 Cdon 1171/98-56, je třeba uvést, že z obsahu návrhu na vydání nálezu je zcela nepochybné, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdon 1149/98-65, který byl také spolu s návrhem, jako příloha A), do spisu sp. zn. III. ÚS 440/99 založen.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 1999