ECLI:CZ:US:1999:3.US.441.98
sp. zn. III. ÚS 441/98
Usnesení
III. ÚS 441/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 7. 1. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.H., zastoupeného Mgr. J.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 1998, sp. zn. 7 To 44/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadl stěžovatel pravomocné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 1998 (sp. zn. 7 To 44/98), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 1998 (sp. zn. 2 T 100/95), kterým byl uznán vinným z návodu k trestnému činu vraždy (§10 odst. 1 písm. b) k §219 odst. 1, 2 písm. f) tr. zák. ve znění účinném do 31. 8. 1995) a za to byl potrestán souhrnným trestem odnětí svobody v trvání třinácti let a šesti měsíců se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, když současně byl zrušen (§35 odst. 2 tr. zák.) výrok o trestu uložený stěžovateli rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 1997 (sp. zn. 2 T 100/95) ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 1997 (sp. zn. 7 To 72/97), jakož i
III ÚS 441/98
všechna další rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že usnesením vrchního soudu, jakož i předcházejícím rozsudkem krajského soudu byl odsouzen k uvedenému trestu pouze na základě výpovědi jediného svědka. Argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti je v zásadě totožná s argumentací, kterou rozvedl již ve svém odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (označeném shora), aniž by tvrdil, že by pravomocným rozhodnutím obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel ústavní stížnost zakládá výhradně na polemice s právními závěry obecných soudů v otázce hodnocení důkazů (věrohodnosti svědků) a přehlíží, že Ústavní soud již dříve a opakovaně vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy (k tomu srov. např. III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání l., č. 10, Praha 1995).
Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti stojící mimo soustavu soudů obecných (čl. 83 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů zejména tehdy, jestliže obecné soudy nepostupují v souladu s Listinou základních práv a svobod (s obsahem hlavy páté) a svým postupem pak porušují zásady spravedlivého procesu. Respektují-li obecné soudy ve své jurisdikci jak podmínky dané procesními předpisy (v posuzované věci podmínky trestního řádu), tak kautely plynoucí z ústavního pořádku republiky, není v pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat.
V posuzované věci Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů došlo k porušení zásad daných ustanovením hlavy páté Listiny základních práv a svobod a pouze z té skutečnosti, že obecné soudy hodnotily provedené důkazy a zejména věrohodnost slyšených svědků odlišně od názoru stěžovatele, nelze spatřovat porušení jeho ústavně zaručených základních práv, zejména jestliže stěžovatel ani nekonkretizuje, které ústavně zaručené základní právo (svoboda) mělo být rozhodnutím obecných soudů porušeno.
III. ÚS 441/98
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů uvedených stěžovatelem v jeho ústavní stížnosti, v níž jde o pouhou polemiku s právními závěry obecných soudů, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 7. ledna 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu Ústavního soudu