ECLI:CZ:US:1999:3.US.445.99
sp. zn. III. ÚS 445/99
Usnesení
III. ÚS 445/99
Ústavní soud rozhodl dne 11. 11. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 1999, sp. zn. 2 A 410/99, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 1999, sp. zn. 22 Ca 412/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí v podstatě ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel pravomocná a doručená rozhodnutí obecných soudů (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. června 1999 -
22 Ca 412/98-15a a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 1999 - 2 A 410/99-29) a tvrdil, že těmito rozhodnutími obecné soudy jako orgány veřejné moci porušily jeho ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 36 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; podle tvrzení stěžovatele stalo se tak tím, že - stručně shrnuto - obecné soudy, ačkoli nerozhodovaly podle páté části občanského soudního řádu, nepřipustily proti svým rozhodnutím opravný prostředek a nadto rozhodly v době, kdy zástupce stěžovatele byl "nepřetržitě (od data 12. dubna 1998 do 31. března 1999) "nemocen..... a ústavně léčen s velmi těžkým a životu krajně nebezpečným srdečním onemocněním"; stěžovatel tak proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů (viz shora) zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Dle zjištění Ústavního soudu podstata věci v dosud neskončeném řízení proti Katastrálnímu úřadu v Novém Jičíně spočívá v tom, že obecný soud I. stupně vyzval stěžovatele v intencích zákona č. 549/1991 Sb. k zaplacení poplatku za pořízení fotokopií s poučením, že nezaplacený poplatek bude vymáhán a že proti rozhodnutí o něm není opravný prostředek; z povahy věci, jakož i z postupu, který stěžovatel zvolil, je zřejmé, že jde
o přezkum správního rozhodnutí, tedy o věc správního soudnictví podléhající procesnímu režimu z hlavy páté občanského soudního řádu, jak ostatně zcela dostatečně a zřetelně bylo stěžovateli vyloženo v odůvodnění (rovněž napadeného) usnesení Vrchního soudu v Olomouci; vývody stěžovatele co do přípustnosti opravného prostředku proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu rozhodujícímu v rámci správního soudnictví (včetně rozhodnutí
o poplatku) proto nemají zákonné, tím méně pak ústavní opory.
Obdobně je tomu stran námitek odvozených ze zdravotního stavu zástupce stěžovatele, jakkoli z obsahu ústavní stížnosti není zřejmé, v čem má tato námitka své skutkové opodstatnění; stěžovatel totiž zcela přehlíží, že advokát vykonávající advokacii samostatně a jemuž brání jakákoli překážka ve výkonu advokacie, je povinen bez odkladu ustanovit jiného advokáta po dohodě s ním svým zástupcem (§27 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb.); je-li správné tvrzení stěžovatele co do délky pracovní neschopnosti jeho zástupce (delší jedenácti měsíců), je zřejmé, že v dané věci jeho zástupce jako advokát svoji povinnost nesplnil, a proto důsledky plynoucí z porušení zákonem uložené povinnosti jdou i v procesním smyslu výlučně k jeho tíži.
Z takto rozvedených důvodů byla stěžovatelova ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána nejen povahou stěžovatelových tvrzení, ale, a to především, ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu;
o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. listopadu 1999