ECLI:CZ:US:1999:3.US.448.98
sp. zn. III. ÚS 448/98
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele M.Š., zast. JUDr. M.P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 3 T 215/97, ze dne 13. 1. 1998, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Strakonice, sp. zn. 4 To 1091/97, ze dne 11. 11. 1997 a dále proti postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích stran projednání stížnosti navrhovatele proti usnesení Okresního soudu Písek, č.j. 2 T 97/92-310, ze dne 29. 9. 1998, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal ústavní stížnost, která směřuje proti rozhodnutím označeným ve výroku tohoto usnesení či proti postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Především napadl rozsudek Okresního soudu Strakonice, č.j. 3 T 215/97-176, ze dne 11. 11. 1997 (v ústavní stížnosti nesprávně uvedený pod č.j. 4 To 1091/97) ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 1. 1998, sp. zn. 4 To 1091/97 (v ústavní stížnosti nesprávně uvedeno, že jde o rozsudek uvedeného soudu, a to pod č.j. 3 T 215/97-176). Zmíněnými rozhodnutími mělo být porušeno jeho právo stanovené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Ústavní stížností směřuje navrhovatel také proti usnesení Okresního soudu Písek, č.j. 2 T 97/92-310, ze dne 29. 9. 1998, kterým mu byl podle §389 odst. 2 trestního řádu (dále tr. ř.) poměrně zkrácen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody o 5 měsíců a také proti usnesení Krajského soudu České Budějovice, č.j. 4 To 1032/98-332, ze dne 10. 12. 1998, kterým byla stížnost navrhovatele proti shora označenému rozhodnutí Okresního soudu Písek zamítnuta, aniž by blíže označil, které jeho základní práva či svobody byly takto zasaženy. Z odůvodnění této části ústavní stížnosti vyplývá, že brojí proti průtahům v řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích, samotný navrhovatel však v doplnění podání ústavní stížnosti uvedl, že na údajné průtahy si v uvedeném řízení nestěžuje.
Ústavní soud ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu Strakonice, sp. zn. 3 T 215/97, předně zjistil, že rozsudek uvedeného soudu (který je napaden ústavní stížností) nabyl právní moci dne 13. 1. 1998 s tím, že navrhovateli bylo rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 4 To 1091/97-203, ze dne 13. 1. 1998, doručeno dne 18. 2. 1998 (jím bylo odvolání navrhovatele zamítnuto). Ústavní stížnost proti uvedeným rozhodnutím byla podána l8. 10. 1998 a Ústavní soud ji obdržel dne 22. 10. 1998. Podle §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem v daném případě bylo rozhodnutí o odvolání podané navrhovatelem, o kterém rozhodoval jak již uvedeno Krajský soud v Českých Budějovicích, přičemž rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání bylo navrhovateli doručeno dne 18. 2. 1998. S poukazem na uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než v této části podaný návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b), zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Stran části podané ústavní stížnosti týkající se rozhodnutí Okresního soudu Písek, pod č.j. 2 T 97/92-310, ze dne 29. 9. 1998, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu České Budějovice, č.j. 4 To 1032/98-332, ze dne 10. 12. 1998, její důvodnost neshledal. Předně ústavní stížnost byla podána v době kdy rozhodování obecných soudů nebylo ještě pravomocně skončeno a takto podaný návrh z hlediska ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona, o Ústavním soudu, nepřípustný. Bez ohledu na tuto skutečnost však Ústavní soud neshledal pochybení soudů stran uložení poměrně zkráceného nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obecné soudy důsledně vycházely ze všech okolností případu, zvážily i skutečnost, že šlo o více různých trestných činů a tomu také přiměřily výši trestu, který byl (po jeho poměrném zkrácení) v konečném rozsahu stanoven. Neshledal ani případně namítané průtahy v tomto řízení, když Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v době, která nepřesáhla 3 měsíce. Namítaná základní práva a svobody navrhovatele tak zasažena nebyla, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnout z hlediska ustanovení §43 odst. 2 písm. a), zák. o Ústavním soudu. Konečně navrhovatel v ústavní stížnosti napadá jednání a postup několika soudců, soudních úředníků, státních zástupců případně policistů. K této části podané ústavní stížnosti však je na místě uvést, že podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto nezbylo než i v této části podaný návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e), zák. o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu