ECLI:CZ:US:1999:3.US.458.99
sp. zn. III. ÚS 458/99
Usnesení
III. ÚS 458/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 9. prosince 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti N. B., zastoupeného JUDr. J. K., advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 1999, č. j. 28 Ca 169/98-29, a rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. května 1998, č. j. OPÚ/1895/92-UM, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 1999, č. j. 28 Ca 169/98-29, a rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, ze dne 11. května 1998, č. j. OPÚ 1895/92-UM, s tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž byl původnímu vlastníkovi majetek odňat, a na obsah zůstavitelem pořízené závěti, podle které se stal jeho testamentárním dědicem, a tedy i osobou oprávněnou k uplatnění nároků na označené nemovitosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2, písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí Okresního úřadu v Opavě, okresního pozemkového úřadu, č. j. OPÚ/1895/92-UM, ze dne 11. května 1998, bylo zjištěno, že stěžovatel uplatnil restituční nárok jako závětní dědic zůstavitele A. B., zemřelého dne 18. září 1974 v Jižní
Africe. Příslušný pozemkový úřad rozhodl tak, že stěžovatel není vlastníkem označených nemovitostí, poněvadž se mu nepodařilo prokázat existenci českého občanství zemřelého, jehož nemovitosti přešly na stát způsobem, uvedeným v §6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a stěžovatel tak nesplňuje podmínku osoby oprávněné dle §4 odst. l citovaného zákona. Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 28 Ca 169/98-29 dne 23. června 1999 rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu potvrdil, když dospěl k závěru, že stěžovateli nelze přiznat postavení oprávněné osoby proto, že nebyl univerzálním závětním dědicem zemřelého A. B., přičemž nepovažoval za podstatné zjištění zůstavitelova státního občanství.
Ústavní soud neshledal opodstatněnost ústavní stížnosti a zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, i když nesdílí právní názor Městského soudu v Praze, vztahující se k otázce státního občanství zůstavitele. Je třeba uvést, že osoby, uplatňující nároky po smrti zůstavitele, jsou oprávněnými pouze tehdy, jestliže původní vlastník mohl restituční nárok uplatnit, tj. jestliže splnil i podmínku vztahující se ke státnímu občanství. Jiný výklad by vedl k jejímu prolomení - ke zvýhodnění osob, uplatňujících nároky po zemřelých vlastnících, kteří by sami podmínku státního občanství nesplňovali, a proto by ani sami k uplatnění restitučních nároků nebyli osobami oprávněnými. Z pohledu obecného by opačný výklad vedl k nepřijatelnému závěru, dle něhož právní nástupce disponuje větším okruhem práv, než jeho právní předchůdce. Stěžovatel pak neprokázal existenci československého státního občanství zůstavitele A. B. jak v řízení před pozemkovým úřadem tak u Městského soudu v Praze.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, když ani odlišný právní názor Ústavního soudu nemohl vést k jinému rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 1999