ECLI:CZ:US:1999:3.US.469.98
sp. zn. III. ÚS 469/98
Usnesení
III. ÚS 469/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele J.V., zastoupeného Mgr. L.R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. 5 To 472/98, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal ústavní stížnost a tu Ústavní soud obdržel dne 9. 11. 1998. Navrhovatel brojí proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 1998, sp. zn. 5 To 472/98, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále tr.ř.) zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Okresního soudu Uherské Hradiště ze dne l. 9. 1998, č.j. 3 T 32/98275, jímž byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. Stěžovatel má za to, že uvedeným rozhodnutím byla zasažena jeho základní práva zakotvená v ustanoveních čl. 4 odst. 4 a čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále Listina).
K posouzení podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu Uherské Hradiště, sp. zn. 3 T 32/98. Z jeho obsahu zjistil, že navrhovatel byl trestně stíhán pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 trestního zákona (dále- tr. zák.) a pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. V rámci trestního stíhání byl navrhovatel usnesením Okresního soudu Uherské Hradiště, sp. zn. 3 T 32/98, ze dne 29. 6. 1998 vzat do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr.ř. Dne 1. 9. 1998 v rámci hlavního líčení podal navrhovatel žádost o propuštění z vazby s tím, že již byl soudem vyslechnut, chce se i nadále dostavovat k jednání soudu, případně soud může jednat i
III. ÚS 469/98
v jeho nepřítomnosti. Okresní soud Uherské Hradiště žádost navrhovatele zamítl, když dospěl k závěru, že nadále trvá důvodná obava, že se bude trestnímu stíhání vyhýbat, když důvody pro které byl vzat do vazby se nezměnily (nemá stálé bydliště, případně se v jeho místě nezdržoval, místo jeho pobytu nemohla zjistit ani Policie a navrhovatel jej sám ani neoznámil). Proti uvedenému usnesení podal navrhovatel stížnost s tím, že se bude zdržovat u švagra na adrese v B., a chce se jednání u soudu ve vlastním zájmu účastnit. Krajský soud v Brně dne 23. 9. 1998 usnesením, pod č.j. 5 To 472/98-284, stížnost navrhovatele podle §148 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítl. Argumentoval tím, že uváděné vazební důvody z hlediska §67 písm. a) tr.ř. jsou zcela konkrétní a spočívají v tom, že navrhovatel nehlásí změnu bydliště, když se jedná o krátkodobý pobyt, hledá si jiné bydlení, pracuje pouze příležitostně. Krajský soud dodává, že pobyt navrhovatele musel být zjišťován policií. Z uvedeného lze mít za to, že vazební důvody i nadále trvají obsahujíce důvodnou obavu, že se navrhovatel bude i nadále trestnímu stíhání vyhýbat, když navíc není na určitém místě vázán ani zaměstnáním.
Jak již uvedeno, v napadeném rozhodnutí spatřuje navrhovatel porušení základních práv obsažených v čl. 4 odst. 4 čl. 8 odst. 5 Listiny. V podané ústavní stížnosti potom pokládá stanovisko soudu za příliš extenzivní z hlediska výkladu ust. §67 písm. a) tr.ř. a má za to, že pokud uvedl, že se zdržuje u svého švagra v B., kterému občas pomáhá v jeho práci, nelze jeho tvrzení a priori odmítat jako nepravdivé.
Po zvážení všech okolností případu dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Obecné soudy totiž jednoznačně zjistily a také v rozhodnutí uvedly, že navrhovatel prokazatelně neměl trvalé bydliště, svůj pobyt měnil, živil se příležitostně, aniž by byl fixován na stálé zaměstnání, muselo po něm být vyhlášeno celostátní pátrání. Za takto zjištěných okolností lze mít za opodstatněnou onu obavu, že se bude trestnímu stíhání vyhýbat. Právě termín důvodná obava neobsahuje jistotu o budoucím chování osoby, která je brána do vazby či žádá o propuštění z ní. Jedná se o subtilní pojem, který vyžaduje pečlivou a racionální úvahu soudu (soudce), který dovozuje případné konání osoby (vazebně stíhané) do budoucna, kdy soud začasté nemá k dispozici tak přesvědčivé důkazy, které by ho mohly vést k jednoznačným a nepochybným závěrům. Pokud ovšem dostatečně vysvětlí a rozumně dovodí své úvahy o trvání vazby (odvozené ze spolehlivě zjištěných skutečností), nelze mu vytýkat, že s ohledem na dosavadní jednání obviněného a jeho tvrzení do budoucna, mu neuvěřil. Tak tomu bylo i v projednávaném případě, kdy po navrhovateli bylo vyhlášeno celostátní policejní pátrání, i když on sám věděl, že je proti němu vedeno trestní řízení a této skutečnosti navrhovatel své jednání nepřiměřil. Ze způsobu jeho života a celkového jeho
III. ÚS 469/98
jednání lze vzít za to, že soud mohl právem dospět k závěru, že důvodné obavy zakládající existenci uvedených vazebních důvodů jsou na místě. Jenom na okraj se poznamenává, že Ústavní soud rozhoduje k určitému datu (podání ústavní stížnosti) a v této fázi trestního řízení dospěl i on k závěru, že namítaná základní práva navrhovatele napadeným rozhodnutím zasažena nebyla. V současné době z připojeného spisu Okresního soudu Uherské Hradiště, sp.zn. 3T 32/98, plyne, že odvolání navrhovatele (ve věci samé) bylo dne 9. 3. 1999 zamítnuto a téhož dne byl usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 5 To 56/99-360, propuštěn z vazby na svobodu.
S poukazem na uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnout, jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu