ECLI:CZ:US:1999:3.US.475.98
sp. zn. III. ÚS 475/98
Usnesení
III. ÚS 475/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti B.V., zastoupeného JUDr. L.K. takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu ČR bylo dne 13. 11. 1998 doručeno podání navrhovatele označené jako ústavní stížnost, kde se navrhovatel domáhal ochrany svého základního práva na vzdělání zaručeného v čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Domáhal se rozhodnutí Ústavního soudu, které by určilo, že poměr soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je nutné hodnotit nejen podle názorů konkrétních soudců, ale i podle objektivně zjištěných skutečností. Dále navrhovatel žádal, aby Ústavní soud určil povinnost soudů rozhodovat o povinnostech orgánů veřejné správy zabývat se prokurátorskými protestem a povinnost soudů rozhodovat o tom, jaké postupy jsou orgány veřejné správy povinny realizovat k odstranění nedostatků v jejich činnosti, porušujících práva navrhovatele.
Pravomoc Ústavního soudu je stanovená v čl. 87 Ústavy ČR, výčet otázek, v nichž je Ústavní soud oprávněn rozhodnout, je taxativní. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR přísluší Ústavnímu soudu také rozhodovat o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod občanů. Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy ČR jsou
i
III. ÚS 475/98
oprávněné subjekty k podání ústavní stížnosti, podmínky podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stanoveny samostatným zákonem, tj. zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedené úpravy vyplývá, že Ústavní soud je oprávněn zasahovat tam, kde pravomocným rozhodnutím, jehož byl navrhovatel účastníkem, došlo k porušení základního práva nebo svobody. V takovém případě Ústavní soud napadené rozhodnutí zruší. Pokud k porušení základních práv a svobod navrhovatele došlo jiným zásahem veřejného orgánu a Ústavní soud vyhoví podané ústavní stížnosti, pak svým výrokem zakáže tomuto veřejnému orgánu v takové činnosti pokračovat. Ústavní soud však není oprávněn rozhodovat takovým způsobem, aby stanovoval orgánům veřejné moci, jakým způsobem mají postupovat v jednotlivých případech, event. určoval soudům, o kterých otázkách mají nad rámec stanovený obecnou právní úpravou rozhodovat.
Z návrhu petitu ústavní stížnosti zcela jednoznačně vyplývá, že navrhovatel žádá, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí, které tento orgán není oprávněn učinit. S ohledem na tuto skutečnost nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení podle §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 1999
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu