ECLI:CZ:US:1999:3.US.476.99
sp. zn. III. ÚS 476/99
Usnesení
III. ÚS 476/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. V. U., advokátem, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 27. července 1999, sp. zn. 2 Zt 2703/97, a usnesení Policie České republiky, Úřadu vyšetřování pro Českou republiku ČVS: ÚVV-4/20-211-99-41, ze dne 28. května 1999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou dne 27. září 1999, se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 sp. zn. 2 Zt 2703/97, ze dne 27. července 1999, a usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Úřadu vyšetřování pro Českou republiku ČVS: ÚVV-4/20-211-99-41, ze dne 28. května 1999. Uvedl, že označeným rozhodnutím vyšetřovatele bylo vozidlo, za jehož vlastníka se považuje, vydáno společnosti HUK-ČR s. r. o. se sídlem v Praze s tím, že tato společnost prokázala právo s vozidlem, jako zmocněnec poškozeného, nakládat. Stížnost proti usnesení vyšetřovatele pak byla Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 10 dne 27. července 1999 zamítnuta a postup vyšetřovatele uznán správným s odůvodněním, že v souvislosti s uzavřením smlouvy ohledně předmětného automobilu nešlo o vztah obchodně právní a převod vozidla, které bylo původnímu vlastníku odcizeno, byl neplatný. Stěžovatel dále poukázal na to, že automobil kupoval jako podnikatel, vložil jej jako jmění do firmy P. H.-H., a proto se cítí postupem státních orgánů dotčen na právu, zaručeném v čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je však nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení.
Z obsahu návrhu je nepochybné, že navrhovatel před podáním ústavní stížnosti nevyužil všechny procesní prostředky, které mu umožňují uplatnit tvrzené právo u soudu, když dospěl k přesvědčení, že bylo zasaženo do jeho vlastnického práva, kterého se v ústavní stížnosti dovolává s poukazem na obsah čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Proto byl návrh shledán nepřípustným (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Pro uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. l písm. e) výše citovaného zákona odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 1999