ECLI:CZ:US:1999:3.US.491.98
sp. zn. III. ÚS 491/98
Usnesení
III. ÚS 491/98
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 27. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti R.Š., zastoupeného JUDr. R.R., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. listopadu 1998, sp. zn. 4 To 62/98, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn.
4 To 62/98, kterým byla dne 9. listopadu 1998 zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby. Uvedl, že podle jeho přesvědčení se soud řádně nevypořádal s důvodností vazby a také
s námitkou, týkající se práva na obhajobu. Znovu poukázal na skutečnost, že ustanovená advokátka JUDr. M. byla dnem 22. září 1998 vyškrtnuta ze seznamu advokátů ČAK, nový zástupce mu byl určen až 1. prosince 1998, po uvedenou dobu bylo dotčeno jeho právo, deklarované Listinou základních práv a svobod v čl. 37 odst. 2 v čl. 40 odst. 3, omezením svobody pak právo, zaručené čl. 8 odst. 2 a 5.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. listopadu 1998, jeho spisu sp. zn. 4 To 62/98 a 3 Ntv 41/98, jakož i spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 33 T 17/97, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Jak vyplývá
z odůvodnění označeného usnesení, Vrchní soud v Olomouci se vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi důvody, obsaženými v žádosti obžalovaného o propuštění z vazby, a také přiléhavým způsobem odůvodnil, proč ji považuje za neopodstatněnou a proč je nutné setrvání stěžovatele ve vazbě. Pokud jde o zajištění nutné obhajoby stěžovatele, poté, co ustanovená obhájkyně JUDr. M., byla dnem 22. září 1998 vyškrtnuta ze seznamu advokátů ČAK, soud následně, co byl 20. listopadu 1998 o uvedené skutečnosti informován, vyzval dne 23. listopadu 1998 stěžovatele, aby si ve lhůtě
do 30. listopadu 1998 sám zvolil obhájce s tím, že pokud tak neučiní, soud jej sám ustanoví. Dne 30. listopadu 1998, kdy Vrchní soud v Olomouci obdržel sdělení obžalovaného, uvádějící, že svého práva na zvolení obhájce nevyužije, byl stěžovateli týž den ustanoven obhájcem JUDr. R.R. Zjištěný postup soudu byl v souladu s §§36 odst. 1
písm. a), 38 a 40 tr. řádu.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda III. senátu Ústavního soudu