ECLI:CZ:US:1999:3.US.51.99
sp. zn. III. ÚS 51/99
Usnesení
III. ÚS 51/99-10
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelky České strany národně sociální B., zastoupené JUDr. P. K., advokátem, o návrhu ze dne 29. ledna l999, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 1. února 1999, se stěžovatelka domáhala vyslovení, že bylo porušeno právo, zakotvené v čl. 21, 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále zrušení osvědčení o zvolení členů zastupitelstva obce T. Současně navrhla, aby Ústavní soud zrušil slova "bez jednání" v ustanovení §2001 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedla, že podle jejího přesvědčení volby, které se uskutečnily ve dnech 13. až 14. listopadu 1998 v obci T., neproběhly v souladu se zákonem č. 152/1994 Sb. a má proto důvodné pochybnosti o jejich regulérnosti a o správnosti výsledků. Z těchto důvodů se obrátila na soud, jehož usnesení, vydané bez jednání a bez zjištění materiální pravdy, považuje také za rozhodnutí, které je v rozporu s označenými ustanoveními Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. O stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení členů obecního zastupitelstva v obci T. rozhodoval zákonem předepsaným způsobem Krajský soud v Praze, na který se stěžovatelka obrátila a tak využila procesní prostředek, který jí k ochraně práv zákon poskytuje (§2001 občanského soudního řádu, §60 zák. č. 152/1994 Sb., §75 odst. 1 zák. o Ústavním soudu). Proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 36 C 106/98, ze dne 1. prosince 1998, ústavní stížnost nesměřuje - touto je napadeno osvědčení o zvolení členů zastupitelstva obce T., tedy akt orgánu veřejné moci, o němž stěžovatelka tvrdí, že jím bylo zasaženo do základních práv a svobod, a který byl
III. ÚS 51/99-11
obecným soudem ke stížnosti navrhovatelky přezkoumán. Pokud jde o jeho přezkum Ústavním soudem, je třeba konstatovat, že právě pro výše uvedené není Ústavní soud k projednání takového návrhu příslušný.
Pro uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení byl návrh soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. l písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Pro odmítnutí stížnosti zaniklo právo stěžovatelky domáhat se návrhem zrušení části ustanovení §2001 občanského soudního řádu [§64 odst. l písm. d) citovaného zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 1999
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj