ECLI:CZ:US:1999:3.US.538.98
sp. zn. III. ÚS 538/98
Usnesení
III. ÚS 538/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti MUDr. M.H., zastoupeného JUDr. V.J., proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 16 Co 85/98-99, ze dne 22. 9. 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 21. 12. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 23. 12. 1998. Ústavní stížnost směřovala proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 16 Co 85/98-99, ze dne 22. 9. 1998, kterým byl částečně změněn, bez zásadního vlivu na stanovení práv a povinností účastníků, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 25 C 48/90-52, ze dne 21. 9. 1994, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit stanovenou částku. Navrhovatel měl v řízení před obecnými soudy postavení žalovaného a uvedená povinnost byla uložena jemu. Podle názoru navrhovatele byla uvedenými rozhodnutím porušena svoboda pohybu a pobytu podle čl. 3 odst. 1, 14 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv á svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 a čl. 10 Ústavy ČR a čl. 12 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 6 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 2 odst. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod.
Podle ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
III. ÚS 538/98
Procesním prostředkem k ochraně práva je za určitých podmínek i dovolání podle ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Posuzování dovolání jako procesního prostředku k ochraně práva závisí na tom, zda je toto dovolání podle příslušných ustanovení o.s.ř. přípustné, protože dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen tehdy, jestliže to zákon připouští, přičemž o splnění podmínek přípustnosti někdy rozhoduje teprve dovolaní soud.
V předmětné věci však postavení dovolání jako procesního prostředku k ochraně práva není sporné. Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí pro právní stránce zásadního významu. V předmětné věci sice formálně zní I. výrok rozsudku odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu 1. stupně mění, avšak touto změnou nebyly dotčeny povinnosti uložené žalovanému, tj. povinnost zaplatit příslušnou částku. Změna spočívala pouze v tom, že odvolací soud nepřipustil stanovení povinnosti zaplatit tuto částku alternativně v amerických dolarech nebo v českých korunách a určil, že částka je stanovena a má být placena v Kč, výše částky měněna nebyla. Za této situace se jedná o potvrzující rozsudek. V pátém výroku rozsudku odvolacího soudu je výslovně stanovena přípustnost dovolání pro otázku zásadního právního významu. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že navrhovatel v tomto stadiu ještě nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, protože o dovolání, které bylo podle sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 1. 1999 podáno, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.
Vzhledem k této skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 1999
JUDr. Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR