ECLI:CZ:US:1999:3.US.57.99
sp. zn. III. ÚS 57/99
Usnesení
III. ÚS 57/99-13
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 4. května 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti 1) Z. R., a 2) M.R., zastoupených JUDr. S. R., advokátkou, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 2 Cdon 122/96-81, ze dne 23. října 1998, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k doručení Ústavnímu soudu dne 1. února 1999, se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 2 Cdon 122/96-81, ze dne 23. října 1998. Uvedli, že podle jejich přesvědčení označený soud, který hodnotil vlastnické vztahy shodně jako Krajský soud v Hradci Králové, zasáhl do vlastnických práv stěžovatelů, jakož i do práva zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Za nesprávné považují to, že soudy opakovaně posuzovaly rozhodnutí pozemkového úřadu o odnětí půdy fyzické osobě za "rozhodnutí příslušného orgánu, ze kterého je třeba vycházet" a nikoli za nicotný paakt, když žádný zákon kompetenci rozhodovat o odnětí vlastnictví fyzické osobě bez náhrady pozemkovému úřadu nesvěřil. Proto navrhli, aby Ústavní soud výše označený rozsudek Nejvyššího soudu zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez
III. ÚS 57/99-14
přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 2 Cdon 122/96-81 a spisu Okresního úřadu Jičín, okresního pozemkového úřadu, v němž bylo vydáno rozhodnutí č. j. POZ/7X/94/SL-A/30 ve věci nároků L. E., uplatněných podle zák. č. 229/1991 Sb., nebyl shledán zásah soudu do práv stěžovatelů, jichž se v návrhu dovolávají. Jak vyplývá z napadeného rozsudku Nejvyššího soudu, ten se v plném rozsahu vypořádal s námitkami, uplatněnými v dovolání, odůvodnění je přiléhavé a vyčerpávající a Ústavní soud proto na ně odkazuje, když se s jeho právním hodnocením ztotožňuje.
S ohledem na uvedená zjištění byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda III. senátu Ústavního soudu