ECLI:CZ:US:1999:3.US.58.99
sp. zn. III. ÚS 58/99
Usnesení
III. ÚS 58/99
>
Pro řízení před Ústavním soudem je zákonem předepsáno obligatorní zastoupení advokátem (§30 odst. 1 zákona) s tím, že jeho substituční oprávnění je vyloučeno (§31
odst. 1 zákona); z povahy věci a s přihlédnutím k zákonu o Ústavním soudu (§31 odst. 2) vyplývá, že (procesní) plná moc pro zastupování před Ústavním soudem musí být udělena jako zvláštní plná moc písemně.
Jakkoli udělení plné moci je jednostranným právním úkonem zmocnitele (v dané věci stěžovatele), vzhledem na důsledky, které z platně udělené plné moci pro advokáta plynou (hlava třetí zákona č. 85/1996 Sb.), je zřejmé, že zmocnění k zastupování stěžovatele musí být advokátem přijato. Advokátův souhlas s udělenou plnou mocí stvrzený jeho podpisem na písemné plné moci sluší proto pokládat za podstatnou náležitost udělené (a přijaté) plné moci, bez níž oprávnění k zastupování nevznikne.
<
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. C., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 1998, sp. zn. 6 To 487/98, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 10. 1998, sp. zn. 6 T 12/97, mimo ústní jednání dne 17. 11. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou, avšak formálně vadnou ústavní stížností napadl stěžovatel ve své trestní věci vedené před Obvodním soudem pro Prahu 2 rozsudek označeného soudu ze dne 7. října 1998 (6 T 12/97) a spolu s ním také usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 1998
(6 To 487/98) a tvrdil, že těmito rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho práva, která "jsou mu dána trestním řádem a také Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod" (čl. 6 odst. 3); zmíněná formální vada, která byla stěžovateli s výzvou k jejímu odstranění vytknuta Ústavním soudem přípisem ze dne 24. března 1999, spočívala ve vadně vykázané plné moci (§31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona).
Následným podáním ze dne 29. března 1999 zástupce stěžovatele předložil Ústavnímu soudu "novou plnou moc k zastupování", v níž sice nepřípustná substituční doložka (viz výše) je vypuštěna, nicméně ani k takto nově předložené moci nebylo lze přihlédnout, neboť i tato nově předložená plná moc advokáta jemuž má svědčit je, pro nedostatek jeho podpisu na ni, vadná.
Pro řízení před Ústavním soudem je zákonem předepsáno obligatorní zastoupení advokátem (§30 odst. 1 zákona) s tím, že jeho substituční oprávnění je vyloučeno (§31
odst. 1 zákona); z povahy věci a s přihlédnutím k zákonu o Ústavním soudu (§31 odst. 2) vyplývá, že (procesní) plná moc pro zastupování před Ústavním soudem musí být udělena jako zvláštní plná moc písemně.
Jakkoli udělení plné moci je jednostranným právním úkonem zmocnitele (v dané věci stěžovatele), vzhledem na důsledky, které z platně udělené plné moci pro advokáta plynou (hlava třetí zákona č. 85/1996 Sb.), je zřejmé, že zmocnění k zastupování stěžovatele musí být advokátem přijato. Advokátův souhlas s udělenou plnou mocí stvrzený jeho podpisem na písemné plné moci sluší proto pokládat za podstatnou náležitost udělené (a přijaté) plné moci, bez níž oprávnění k zastupování nevznikne a v důsledku toho ve věci posuzované ústavní stížnosti zůstává zákonem předepsaná podmínka nesplněna, a to přesto, že stěžovatel byl k odstranění vady v plné moci dříve vyzván [§41 písm. b) zákona]; o stěžovatelově ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by ze zřejmých důvodů bylo možné zabývat se dalším návrhem stěžovatele (č. l. 9 spisu Ústavního soudu) na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 17. listopadu 1999