ECLI:CZ:US:1999:3.US.61.99
sp. zn. III. ÚS 61/99
Usnesení
III. ÚS 61/99
Ústavní soud rozhodl dne 9. 12. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. B., CSc., zastoupeného JUDr. M. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 7 Nt 4435/98, a Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 9 To 973/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností, která po stránce formální splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení [§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 1998 (7 Nt 4435/98), jímž bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, a to z důvodů uvedených v §67 písm. b) tr. ř., a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
21. prosince 1998 (9 To 973/98), kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti označenému usnesení městského soudu, a tvrdí, že těmito rozhodnutími soudy porušily "základní práva a svobody uvedené v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod spatřuje v tom, že aniž by byly splněny podmínky pro rozhodnutí soudu o omezení jeho osobní svobody, vzetím do vazby byl přesto na své osobní svobodě omezen [§67
písm. b) tr. ř.] byl vzat do vazby, a to i přesto, že "svědci byli již vyslechnuti a ve svých výpovědích nepotvrdili uvedené vazební důvody".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci a za jakých podmínek a okolností lze takovéto rozhodnutí považovat za zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (k tomu srov. např.
III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3.,
vydání 1., č. 10, Praha 1995). V této souvislosti je potřeba uvést, že Ústavní soud rovněž ve své judikatuře vyložil, kdy a za jakých okolností shledává svoji pravomoc zasáhnout do dosud pravomocně neskončeného řízení vedeného před obecnými soudy, a to i tehdy, pokud se jedná o rozhodnutí, které je v té které fázi řízení konečné. Stručně shrnuto, pokud nebylo pravomocně skončeno řízení vedené před obecnými soudy podle daných procesních předpisů (trestní řád) a stěžovatel v rámci tohoto řízení a následného instančního přezkumu tvrzených porušení základních práv a svobod nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, nemůže být dán z ústavněprávního hlediska důvod pro ingerenci Ústavního soudu do takovéhoto řízení. Je plně v kompetenci obecných soudů, aby se vznesenými námitkami zabývaly v rámci probíhajícího řízení a tyto v souladu s ustanovením §2
odst. 6 tr. ř. hodnotily v rámci provedeného dokazování (k tomu srov. např. nález ve věci
III. ÚS 62/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4.,
vydání 1., č. 78, Praha, 1996).
Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, a rovněž ze samotné povahy stěžovatelových tvrzení v ústavní stížnosti rozvedených; nezbylo proto než rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno[§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 9. prosince 1999