ECLI:CZ:US:1999:3.US.71.99
sp. zn. III. ÚS 71/99
Usnesení
III.ÚS 71/99
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Pavla Holländera ve věci ústavní stížnosti I. D., zastoupené JUDr. J. D., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.11.1998, č.j. 8 Co 2111/98-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.11.1998, č j. 8 Co 2111/98-65, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7.7.1998, č j. 4 C 770/97-54, v odstavci šestém, ve výroku o náhradě nákladů řízení, a současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítala, že napadeným usnesením bylo porušeno její základní právo, konkrétně právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když Krajský soud v Českých Budějovicích při rozhodování o odvolání navrhovatelky nerespektoval dvě základní zásady občanského soudního řízení, a to zásadu, dle níž má účastník ve sporu úspěšný právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku neúspěšnému, a zásadu dvojinstančnosti soudního řízení. Stěžovatelka akcentuje svoji úspěšnost ve sporu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, a tudíž tvrdí, že neměl být aplikován při rozhodování o náhradě nákladů řízení §150 obč. soudního řádu, který slouží ke zmírnění nedůvodné tvrdosti, neboť v souzeném případu se nevyskytovaly okolnosti odůvodňující jeho použití. V postupu soudů, když soud I. stupně odůvodnil aplikaci §150 obč. soudního řádu konstatováním, že ve sporu "nelze hovořit o úspěchu některého z účastníků řízení, aniž blíže specifikoval myšlenkové úvahy vedoucí k takovému závěru, a odvolací soud tento nedostatek napravil, spatřuje stěžovatelka porušení dvojinstančnosti soudního řízení, protože neměla možnost ohradit se v opravném prostředku proti nesprávnému posouzení důvodů vedoucích k aplikaci §150 obč. soudního řádu.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření v ústavní stížnosti plně odkázal na stanovisko vyjádření v odůvodnění napadeného usnesení. Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti, ač řádně vyzván, nevyjádřil.
Ústavní stížnost není důvodná.
Z předložených podkladů učinil Ústavní soud následující zjištění. Stěžovatelka podala dne 24.9. 1997 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci návrh na vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů, podle něhož se domáhala, aby soud vypořádal spoluvlastnické vztahy s jejím bývalým manželem k určeným nemovitostem v kat. úz. B., když ona sama navrhovala přikázání do jejího výlučného vlastnictví, odpůrce (v řízení o ústavní stížnosti v podstavení vedlejšího účastníka) navrhoval přeměnu na podílové spoluvlastnictví. V rámci prováděného dokazování soud přihlédl k tomu, že stěžovatelce byly po rozvodu manželství svěřeny do výchovy dvě nezletilé děti a k její ochotě vyplatit odpůrci její podíl, proto soud určil, že nemovitosti se přikazují do výhradního vlastnictví stěžovatelky a uložil ji povinnost zaplatit odpůrci určenou částku na vyrovnání jeho podílu. Ohledně soudního poplatku rozhodl o povinnosti obou účastníků zaplatit jednu polovinu a o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, nebot' - s ohledem na charakter sporu - nelze hovořit o úspěchu některého z účastníků řízení Proti výroku o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení podala stěžovatelka odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl napadeným usnesením tak, že prvoinstanční rozsudek potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil a názorem soudu I. stupně, když potvrdil existenci důvodů pro postup předvídaný ustanovením §150 obč. soudního řádu.
Na základě těchto skutečností ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, či k porušení čl. 90 Ústavy České republiky. V návaznosti na dosavadní judikaturu Ústavního soudu lze konstatovat, že k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovatelce bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, event. by zůstal v řízení delší dobu nečinný'). K takové situaci nedošlo, když soudy postupovaly v intencích předpisů upravujících jejich postup. Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecných soudů, plně respektuje pravomoc a kompetenci soudních orgánů (kam plně patří i rozhodování o náhradě nákladů řízení) a zdůrazňuje, že jeho úkolem je ochrana proti zásahům do základních práv a svobod.
Z uvedených důvodů senát ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. června 1999
JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu Ústavního soudu