ECLI:CZ:US:1999:4.US.111.99
sp. zn. IV. ÚS 111/99
Usnesení
IV. ÚS 111/99
Ústavní soud rozhodl dne 12. dubna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. I. H., advokátkou, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 5. 1. 1999, čj. 2 Zt 2703/97-275, a Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR v Praze, ze dne 25. 11. 1998, čj. ČVS:ÚVV-3/33-98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Obvodního státní zastupitelství pro Prahu 10 a Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR v Praze, stěžovatel uvádí, že pokud k předmětnému vozu, který v souladu s ustanovením §78 odst. 1 trestního řádu vydal, uplatnila nárok další osoba, měl vyšetřovatel postupovat podle třetí věty ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu, tedy vůz uložit do úschovy a osobu, v tomto případě Nadaci H. upozornit, aby nárok na vůz uplatnila v občanskoprávním řízení. Vyšetřovatel totiž nemohl ze své pozice rozhodnout o tom, komu svědčí vlastnické právo a nemohlo tak učinit ani obvodní státní zastupitelství. Postupem obou orgánů došlo tedy k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to tím spíše, že Nadace H. - V. není původním vlastníkem vozu, neboť její nárok na ni přešel od zahraniční pojišťovny, která odškodnila původního vlastníka. Další pochybnost pak vyvolává skutečnost, že stěžovatel byl vyzván k vydání vozu v souvislosti s trestním stíháním obviněného B. a obviněného P., když vůz zakoupil od jiné osoby. Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.
Z dílčího spisu Policie ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR v Praze, sp. zn. ČVS:ÚVV-4/211-99, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel na základě výzvy a v souladu s ustanovením §78 odst. 1 trestního řádu dne 12. 2. 1998 vydal orgánům Policie ČR osobní motorové vozidlo tovární značky VW Passat Variant 1,9 CLD. Z kupní smlouvy ze dne 29. 11. 1996 je patrno, že uvedeného dne stěžovatel toto vozidlo zakoupil od prodávajícího Z. Z. za částku 310 000,-- Kč, když prodávající ve smlouvě uvedl, že vozidlo nebylo havarováno ani zcizeno. Již citovaným usnesením Police ČR, Úřadu vyšetřování pro ČR v Praze, bylo předmětné vozidlo podle ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu vydáno Nadaci H. - V., a to na základě zjištění, že jde o odcizené vozidlo a že Nadace H. - V. byla k uplatnění nároku zmocněna zahraniční pojišťovnou, která na základě pojistné smlouvy odškodnila původního majitele vozidla. Ke stížnosti stěžovatele rozhodlo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 napadeným usnesením tak, že tuto stížnost zamítlo, když si jako předběžnou vyřešilo otázku vlastnictví k předmětnému vozidlu.
Podle ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu, není-li věci, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení už třeba, a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo jiná osoba, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Právem na věc ve smyslu §80 odst. 1 trestního řádu se rozumí jakékoli právo na věc, které požívá právní ochrany (§4 občanského zákoníku), lhostejno, děje-li se tak v důsledku tvrzeného práva věcného či obligačního. V této souvislosti, protože věc je projednávána v rovině občanskoprávních vztahů, obecně platí občanskoprávní zásada, kterou stěžovatel v ústavní stížnosti zcela pomíjí, že občan nemůže nabýt vlastnického práva od nevlastníka, zásada, z níž nemůže plynout jiný závěr než ten, že stěžovatel se nemohl stát vlastníkem odcizené věci. Pokud tedy Nadace H. - V. byla k uplatnění nároku zmocněna zahraniční pojišťovnou, která na základě pojistné smlouvy odškodnila původního majitele vozidla, lze stěží mít za to, že postupem policejního orgánu a státního zastupitelství došlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Z hlediska těchto práv není také relevantní, že k vydání vozidla stěžovatelem došlo v souvislosti s trestním stíháním jiné osoby, než prodávajícího.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou podle názoru Ústavního soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. dubna 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu