ECLI:CZ:US:1999:4.US.128.99
sp. zn. IV. ÚS 128/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra. Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti Ing L. M., zastoupeného JUDr. I. K., CSc., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 1998, sp. zn 35 To 52/98, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 11. 3. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 11. 3. 1999, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 1998, sp. zn 35 To 52/98, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost stěžovatele (obžalovaného) proti usnesení Okresního soudu Plzeň - sever ze dne 9. 10. 1998, č.j. 1 T 100/97-187, jímž bylo rozhodnuto, že předseda senátu Mgr. L. M. není vyloučen z projednávání a rozhodování trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - sever, sp. zn. 1 T 100/97, v níž je stěžovatel stíhán pro pokus trestného činu ublížení na zdraví dle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zákona.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedl, že soudcem, který má spolurozhodovat v jeho trestní věci, je Mgr. L. M., tj. táž osoba, která byla jako soudní čekatel přítomna dne 19. 2. 1997 po celou dobu výslechu a uvalování vazby na stěžovatele soudkyní téhož soudu JUDr. M. D., a zdržovala se v jednací místnosti spolu se soudkyní a zapisovatelkou i poté, tj. zjevně v době, kdy soudkyně své rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby diktovala písařce. Stěžovatel se neztotožňuje s hodnocením důsledků přítomnosti Mgr. L. M., jak bylo provedeno v napadeném usnesení, a nesouhlasí též s argumentací, že soudní čekatel byl pouze uveden v protokolu o jednání, nebyl na něm podepsán a nijak do jednání nezasahoval. Stěžovatel též poukázal na čl. 8 (míněn je zřejmě čl. 6) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.
Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti mj. uvedl, že námitkami obsaženými v ústavní stížnosti se již podrobně zabýval, odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a vyjádřil přesvědčení, že k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny nedošlo.
Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí, jakož i dalších shromážděných podkladů, Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Plzni neshledal nic, co by nasvědčovalo namítanému porušení ústavních procesních práv stěžovatele. Ústavní stížnost je v podstatě jen nesouhlasem stěžovatele se závěry obecných soudů a opakováním argumentů uplatněných již v řízení před obecnými soudy, a nevyplývá z ní nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny. Z uvedeného důvodu jeví se Ústavnímu soudu stěžovatelovo tvrzení o porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, jako zjevně neopodstatněné. Na podporu svého stanovisko připomíná Ústavní soud právní názor Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož pouhá skutečnost, že stejný soudce (kterým Mgr. M. v inkriminované době nepochybně nebyl) učinil rozhodnutí před procesem, zejména pokud jde o předběžné zadržení, nemůže být důvodem k obavám o jeho nestrannosti, a že k takovému závěru mohou vést pouze zvláštní okolnosti (rozsudek ve věci Hanschildt, 1989, A - 154). Existenci takových okolností, které by nestrannost soudce vystavily pochybnostem v objektivním smyslu, Ústavní soud nenalezl.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu