ECLI:CZ:US:1999:4.US.184.99
sp. zn. IV. ÚS 184/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10 Ca 292/98, ze dne 3. února 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se dne 13. dubna 1999 obrátila na Ústavní soud podáním, ve kterém napadá uvedený rozsudek jímž bylo rozhodnuto o odvolání S. M., proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Písku ze dne 28. července 1998, čj. PÚ/1975/93/R-Kh, Bn. Proti témuž rozhodnutí okresního pozemkového úřadu podala odvolání i stěžovatelka. Toto odvolání stěžovatelky ovšem bylo spojeno s odvoláním J. G. proti stejnému rozhodnutí pozemkového úřadu, bylo vedeno pod sp. zn. 10 Ca 182/98 a bylo o něm rozhodnuto rozsudkem 3. března 1999.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí krajského soudu, když uvádí porušení základních práv a svobod uvedených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení těchto zaručených práv spatřuje ve skutečnosti, že v uvedeném rozsudku krajského soudu je uvedeno, že jednání proběhlo "za její účasti", avšak orgán veřejné moci s ní nejednal jako s účastnicí.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření se k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatelka podala proti rozhodnutí pozemkového úřadu v téže věci odvolání, o kterém bylo jednáno v jiném řízení a nebylo tedy porušeno její Listinou zaručené právo na možnost domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého soudu. V daném sporu jí bylo přiznáno postavení účastníka z úřední povinnosti dle ustanovení §250m odst. 3 občanského soudního řádu.
Jak plyne z judikatury, a Ústavní soud tento názor sdílí, z žádného ustanovení zákona nelze dovodit, že by podáním opravného prostředku ten, kdo jej podal, založil procesní pluralitu na své straně. Postavení navrhovatele v tomto řízení má ve smyslu ustanovení §246a odst. 2 o.s.ř., ten, kdo podal opravný prostředek a postavení žalovaného ve smyslu ustanovení §250k odst. 1 o.s.ř. má správní orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává. (Nejvyšší soud ČR Rc 24/94 viz. Sb.s.r. 94, 1-2 : 47).
Z uvedených důvodů zastává Ústavní soud názor, že řízení bylo vedeno za účasti stěžovatelky a jelikož v dané věci nebyla osobou, z jejíhož podnětu probíhalo řízení o odvolání ve věci, odpovídalo tomu i její procesní postavení.
Stěžovatelka tedy není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti dle ustanovení §43 odst. 1 lit. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") a mohla by tedy mít před Ústavním soudem postavení vedlejšího účastníka v případě, že by ústavní stížnost byla podána S. M.
Současně je nutno uvést, že stěžovatelka, jak bylo již uvedeno výše, podala proti témuž rozhodnutí pozemkového úřadu odvolání, o kterém bylo pravomocně rozhodnuto 3. března 1999. Proti tomuto rozhodnutí soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost vedenou pod sp. zn. I. ÚS 186/99. Není proto možno dovodit, že by byla zkrácena v právu na soudní ochranu proti rozhodnutí správního orgánu, jak uvádí ve své ústavní stížnosti, bylo-li ve věci vedeno soudní řízení pod jinou spisovou značkou. Bylo by tedy možné stěžovatelku též odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona, neboť Ústavní soud již v téže věci jedná (§35 odst. 2 zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 1999
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj