ECLI:CZ:US:1999:4.US.230.99
sp. zn. IV. ÚS 230/99
Usnesení
IV.ÚS 230/99
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti P. V., a L. V., oba zastoupeni JUDr. K.H., advokátem, proti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ČR, regionální pracoviště pro brněnskou oblast, ze dne 3. 3. 1999, č.j. MMR-31/99, a proti rozhodnutí Okresního úřadu Třebíč - referátu regionálního rozvoje - ze dne 11. 4. 1998, č.j. 108-1370/98-Bö, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 5. 1999, se navrhovatelé domáhají zrušení rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ČR, regionální pracoviště pro brněnskou oblast, ze dne 3. 3. 1999, č.j. MMR-31/99. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů směřující proti rozhodnutí Okresního úřadu Třebíč - referátu regionálního rozvoje - ze dne 11. 4. 1998, č.j. 108-1370/98-Bö, kterým bylo v mimoodvolacím řízení podle §65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Třebíč, odboru výstavby a životního prostředí, ze dne 23. 9. 1996, č.j. 1756/96-Ga/Bá, kterým se nařizuje obnova řízení ve věci stavebního řízení, vedeného pod č.j. výst. 1360/95-332/2-Ko, ze dne 1. 9. 1995 (stavební povolení) a, č.j. výst. 2650/95-332/2-Ko, ze dne 20. 2. 1996 (kolaudační rozhodnutí), na stavbu sila na obilí 2 ks věže OH 09130 Vítkovice na poz. p.č.909 k.ú. V., okres Třebíč. Navrhovatelé v odůvodnění své ústavní stížnosti uvádějí, že správní orgány v dosavadních řízeních porušily čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se ve vztahu k výše označeným rozhodnutím zabýval otázkou, zda je proti nim ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost přípustná, totiž, zda stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. V daném případě je nutno uvést, že ústavní stížností napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci jsou rozhodnutími vydanými v řízení o přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení, v rámci něhož bylo rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení obnovy předmětných řízení posouzeno nejen po stránce procesní, ale i po stránce věcné. Z koncepce správního soudnictví zakotvené v části páté občanského soudního řádu (§244 o.s.ř. a násl.) plyne, že se tedy jedná o rozhodnutí, k jejichž přezkoumání jsou oprávněny obecné soudy, a to ve smyslu §247 odst. 1 o.s.ř. na základě žaloby podané osobou, která tvrdí, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního orgánu, a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud z obsahu stěžovatelova podání zjistil, že proti výše označeným rozhodnutím orgánů veřejné moci se stěžovatel nebránil žalobou v rámci správního soudnictví, dospěl k závěru, že ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
S ohledem na uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 1999
JUDr.Eva Zarembová
soudce zpravodaj