Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 08.06.1999, sp. zn. IV. ÚS 236/99 [ usnesení / ZAREMBOVÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:4.US.236.99

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1999:4.US.236.99
sp. zn. IV. ÚS 236/99 Usnesení IV. ÚS 236/99 Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Masokombinátu P., a.s., zastoupeného JUDr. J. H., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami, čj. 15 C 92/96-118, ze dne 24. 8. 1998, a rozsudku Krajského soudu v Praze, čj. 23 Co 71/99-154, ze dne 23. 2. 1999, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, přitom v odůvodnění stížnosti mimo jiné uvedl, že v předmětné věci podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přesto, že tento jeho žádosti o vyslovení přípustnosti dovolání - jak je také patrno z výroku rozsudku uvedeného soudu - nevyhověl. Ústavní soud konstatuje, že nelze odhlédnout od novely o.s.ř., která nabyla účinnosti od 1. 1. 1996, a kterou bylo doplněno ustanovení §239 odst. 2, zakládající podmíněně přípustné dovolání. Proto již např. v usnesení, sp. zn. I. ÚS 171/96, ze dne 11. 9. 1996, Ústavní soud vyslovil, že i když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpá stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V podstatě z téhož názoru vychází i další usnesení Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 93/98 a IV. ÚS 516/98. Jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoliv Ústavní soud, ale Nejvyšší soud ČR, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatele, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, pokud k ní budou ústavněprávní důvody. Z výše uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. června 1999 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1999:4.US.236.99
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 236/99
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 8. 6. 1999
Datum vyhlášení  
Datum podání 12. 5. 1999
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Zarembová Eva
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost - §43/1/e)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §37
  • 92/1991 Sb., čl.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík privatizace
vlastnické právo/ochrana
osoba/povinná
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-236-99
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 34639
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-27