ECLI:CZ:US:1999:4.US.251.99
sp. zn. IV. ÚS 251/99
Usnesení
IV. ÚS 251/99
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti MUDr. H. H., zastoupené JUDr. B. G., advokátem, proti usnesením Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 13 Co 972/98, 13 Co 970/98, 13 Co 971/98, ze dne 12. 11. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Krajského soudu v Plzni.
Prvým z nich bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 10. 1998, čj. 24 C 356/95-73, jímž nebylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že nedoložila své majetkové, sociální a osobní poměry, a tedy neprokázala oprávněnost žádosti. Protiústavnost napadeného usnesení krajského soudu Ústavní soud neshledal, když k námitkám stěžovatelky, uváděným v důvodech její ústavní stížnosti, je třeba uvést, že pro posouzení žádosti o osvobození od placení soudních poplatků jsou rozhodující celkové majetkové poměry žadatele, které je třeba doložit, a nestačí tedy pro vyhovění žádosti pouhé tvrzení o tom, že žadatel žijící v cizině nemá v České republice žádný majetek či příjem. V této části byla proto ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněná.
Druhým z napadených usnesení bylo odmítnuto jako opožděné odvolání stěžovatelky [§218 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 23. 6. 1998, čj. 24 C 256/95-65, jímž byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta v částce 2 000,- Kč, a posledním z napadených usnesení bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 8. 1998, čj. 24 C 356/95-69, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení téhož soudu, jímž byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 2 000,- Kč.
Obě usnesení Krajského soudu v Plzni se vztahují k prvostupňovému rozhodnutí soudu o uložení pořádkové pokuty stěžovatelce, která v ústavní stížností ani blíže nerozvádí, v čem z ústavněprávního pohledu spočívá pochybení obecných soudů. Není věcí ústavního soudnictví přezkoumávat ukládání pokut obecnými soudy, nehledě k tomu, že proti usnesení o odmítnutí odvolání stěžovatelky pro opožděnost je přípustné dovolání [§238a odst. l písm. e) o.s.ř.], přitom z ústavní stížnosti není patrno, že by stěžovatelka tohoto prostředku ochrany práva využila, stejně tak z obsahu ústavní stížnosti není patrno, že by využila možnosti dané ustanovením §53 odst. 2 o.s.ř. Z uvedených důvodů byla proto i v této části ústavní stížnost odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu