ECLI:CZ:US:1999:4.US.261.99
sp. zn. IV. ÚS 261/99
Usnesení
IV. ÚS 261/99
Ústavní soud rozhodl dne 12. července 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti Mgr. R. G., zastoupeného JUDr. P. K., advokátem, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 1999, čj. 24 C 158/98-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě setrvává stěžovatel na svém tvrzení, že při ústním vyhlášení rozhodnutí o spáchaném dopravním přestupku mu byla uložena pouze pokuta ve výši Kč 3 000,--, nikoli zákaz činnosti, kterýžto zákaz je uveden teprve v písemném vyhotovení rozhodnutí. Navíc sankce zákazu činnosti byla v tomto písemném vyhotovení stanovena retroaktivním způsobem, tj. za dobu od 15. 10. 1997, kdy stěžovateli byl řidičský průkaz zadržen, do 11. 1. 1998, tedy do dne předcházejícího vydání odsuzujícího rozhodnutí. Pokud okresní soud uvedenou skutečnost nezohlednil, porušil tím stěžovatelovo ústavně garantované právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a v tomto tkví důvod, proč se stěžovatel domáhá zrušení jeho rozhodnutí.
Z obsahu spisu Dopravního inspektorátu Policie ČR v Karviné, sp. zn. ORKA-1688/DI-97, Ústavní soud zjistil, že uvedený orgán dne 1. 12. 1997 podal na stěžovatele oznámení o spáchaném přestupku na úseku bezpečnosti a plynulosti v silničním provozu, jehož se měl dopustit tím, že dne 15. 10. 1997 v Karviné - Fryštátě nedal přednost v jízdě po této komunikaci jedoucímu vozidlu, vjel do jízdní dráhy, a tím způsobil střet obou vozidel. V uvedený den byl stěžovateli zadržen jeho řidičský průkaz a následně rozhodnutím uvedeného policejního orgánu ze dne 17. 10. 1997 bylo rozhodnuto o zadržení tohoto řidičského průkazu až do doby vydání konečného rozhodnutí. O odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí rozhodla Policie ČR, Krajský dopravní inspektorát v Ostravě, rozhodnutím ze dne 12. 12. 1997, čj. PSM-996/DS-97, tak, že toto odvolání zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Ze spisu III. ÚS 60/98 Ústavního soudu ČR je patrno, že ústavní stížnost směřující proti uvedeným rozhodnutím policejních orgánů byla usnesením tohoto soudu ze dne 6. 5. 1998, čj. III. ÚS 60/98-10, pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta. Z již konstatovaného spisu Policie ČR, Dopravního inspektorátu v Karviné, Ústavní soud dále zjistil, že rozhodnutím tohoto orgánu ze dne 12. 1. 1998 byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle ustanovení §22/1b zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a uložena mu pokuta ve výši Kč 3 000,--, jakož i zákaz činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel za dobu od 15. 10. 1997 do 11. 1. 1998. K odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí rozhodla Policie ČR, Krajský dopravní inspektorát v Ostravě, dne 4. 3. 1997 pod čj. PSM-996/DS-97 tak, že ve svém měnícím rozhodnutí rovněž uložila stěžovateli pokutu v částce Kč 3 000,-- a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel od 15. 10. 1997 do 11. 1. 1998.
Z obsahu spisu 24 C 158/98 Okresního soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že stěžovatel obrátil se na tento okresní soud žalobou došlou mu dne 14. 5. 1998 se žádostí o přezkoumání zákonnosti již konstatovaných správních rozhodnutí, tato žaloba byla však napadeným rozsudkem zamítnuta. Pokud se týče otázky zpětného uložení sankce zákazu činnosti, okresní soud dovodil, že v tomto směru správní orgány sice pochybily, nicméně toto pochybení nemohlo v konkrétním případě vést k zásahu do subjektivních práv stěžovatele.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel pomíjí tu základní skutečnost, že o zadržení řidičského průkazu stěžovatele, kteréžto zadržení mělo za následek nemožnost výkonu činnosti řidiče, bylo rozhodnuto již konstatovanými rozhodnutími policejních orgánů a že tato rozhodnutí byla předmětem, pro stěžovatele svým výsledkem nepříznivého, přezkumu i ze strany Ústavního soudu. Rozhodly-li tedy policejní orgány posléze tak, že stěžovateli uložily zákaz činnosti spočívající v řízení motorových vozidel v období, vymezeném jeho odnětím a rozhodnutím o přestupku, ve skutečnosti tímto, byť nesprávným, výrokem pouze reflektovaly moment nepřípustnosti řízení motorových vozidel stěžovatelem v období, kdy řidičský průkaz mu byl zcela po právu zadržen. V tomto směru je tedy argumentace okresního soudu o tom, že stěžovatel za tohoto stavu mohl být sotva na svých subjektivních právech zkrácen, přesvědčivá, neboť, a to nerozhodně, zda šlo o výrok ústně vyhlášený, či nikoli, není pochyb o tom, že stěžovatel režimu zákazu řídit vozidlo v uvedené době podroben byl. Ani podle názoru Ústavního soudu konstatované pochybení policejních orgánů není způsobilé projednávanou věc posunout do zákonné, natož do ústavně právní, roviny, přičemž tato skutečnost se mu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. července 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu