ECLI:CZ:US:1999:4.US.298.99
sp. zn. IV. ÚS 298/99
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Z. S., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. 4 To 28/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 17. 6. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáními ze dne 15. 6. 1999, 2. 7. 1999 a 14. 7. 1999, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. 4 To 28/99, jímž bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 1999, sp. zn. 1 T 21/98, ve výroku, jímž byla po předběžném projednání obžaloby věc podle §188 odst. 1 písm. e) tr.ř. vrácena státnímu zástupci k došetření, a uvedenému krajskému soudu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 10 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), přičemž porušení spatřuje ve skutečnosti, že dle jeho názoru byl před soud postaven bezdůvodně, neboť v přípravném řízení bylo porušeno jeho právo se řádně hájit. Stěžovatel se neztotožňuje s názorem Vrchního soudu v Praze uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož v rámci přípravného řízení byly objasněny základní skutečnosti, nedošlo k závažným vadám a tudíž není dán důvod k postupu podle §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k názoru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). I když proti napadenému usnesení není přípustný řádný opravný prostředek, z cit. ustanovení zákona vyplývá zásada, že Ústavní soud rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů (jiných orgánů veřejné moci), z nich ovšem pouze o těch, jimiž bylo rozhodnuto o posledním opravném prostředku, který k ochraně ústavně zaručeného základního práva (svobody) byl k dispozici. V daném případě stěžovatel bude mít po případném odsuzujícím rozsudku k dispozici opravné prostředky a teprve až po jejich vyčerpání bude mít možnost obrátit se ústavní stížností na Ústavní soud.
Pokud stěžovatel mínil svoji stížnost tak, že de facto brojí proti trestnímu stíhání jako takovému, pak Ústavní soud připomíná, že trestní řízení, jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, podléhá prakticky permanentní kontrole státního zastupitelství a stěžovatel má k dispozici procesní prostředky, za které nutno považovat především právo obrátit se na státního zástupce a žádat postup ve smyslu §167 tr.řádu. V procesu, který probíhá, resp. byl teprve započat, lze i případné protiústavní procesní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném trestním řízení třeba považovat, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, za nepřípustné. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod důsledně řídí principem subsidiarity. Z uvedeného plyne, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat toliko po jeho ukončení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv dle trestního řádu.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj