ECLI:CZ:US:1999:4.US.303.99
sp. zn. IV. ÚS 303/99
Usnesení
IV. ÚS 303/99
Ústavní soud rozhodl dne 4. srpna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti K. R., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 21. 4. 1999, čj. 31 To 245/99-23, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 3. 1999, čj. PP 213/98-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovaným rozhodnutím, kterými byla zamítnuta žádost odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, stěžovatel uvádí, že obecné soudy nevyhověly jeho žádosti proto, že z důvodu jeho předchozí opakované trestné činnosti neměly dostatečnou záruku, že po propuštění povede řádný život. Stěžovatel má za to, že je vlastně trestán podruhé a cítí se být napadenými rozhodnutími dotčen ve svých právech zaručených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a žádá proto Ústavní soud o jejich zrušení.
Ze spisů Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. PP 213/98, 3 T 297/96 a 1 T 230/97, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v celkové délce 3 roky a 9 měsíců s nástupem trestu dne 30. 1. 1997. Po odpykání poloviny trestu podal v zákonné lhůtě žádost o podmíněné propuštění, kterou Okresní soud v Jablonci nad Nisou napadeným usnesením zamítl. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že okresní soud pečlivě a podrobně zvažoval podmínky pro stěžovatelovo podmíněné propuštění, a přestože hodnocení z Věznice Rýnovice vyznělo v jeho prospěch, soud neměl záruku, že je naplněna podmínka daná v ustanovení §61 odst. 1 písm. a) trestního zákona, tj. že lze očekávat, že odsouzený po propuštění povede řádný život. Okresní soud konstatoval, že stěžovatel se dopouští úmyslné trestné činnosti opakovaně, neboť byl od roku 1985 celkem 11x soudně trestán pro trestné činy majetkové a násilné povahy, že byl již v minulosti podmíněně propuštěn, avšak ve zkušební době neobstál a že dosavadní dobré hodnocení z výkonu trestu není samo o sobě zárukou jeho dalšího řádného života, neboť nelze odhlédnout od toho, jaký život vedl po dobu mnoha posledních let. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodující o stížnosti stěžovatele, se s rozhodnutím a závěry Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ztotožnil a stěžovatelovu stížnost zamítl.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska tvrzeného porušení Listiny a konstatoval, že je zjevně neopodstatněná.
Institut podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je upraven v ustanovení §61 trestního zákona, přičemž zákon připouští pouze možnost, nikoliv povinnost, podmíněného propuštění odsouzeného za splnění zákonem stanovených podmínek. Posouzení jejich splnění je plně věcí soudcovské úvahy. Pokud tedy soud zjistil všechny okolnosti související s osobou odsouzeného a po jejich vyhodnocení dospěl k závěru, že požadavek pozitivní prognózy budoucího chování odsouzeného není dán, jde o výraz nezávislého soudního rozhodnutí. Ústavnímu soudu nepřísluší toto hodnocení měnit, neboť by překročil meze svých oprávnění, a postavil se tak do role další soudní instance, která mu nepřísluší. Argumentace stěžovatele o tom, že je de facto trestán podruhé, je nepřípadná. Podmíněné propuštění odsouzeného pachatele je pouze zmírněním již uloženého trestu, přičemž toto zmírnění má smysl jen tehdy, jsou-li odůvodněny předpoklady, že účel trestu byl naplněn.
Protože Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů, či napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv, nezbylo mu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněnou odmítnout
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. srpna 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu