ECLI:CZ:US:1999:4.US.333.98
sp. zn. IV. ÚS 333/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I.P., zastoupeného JUDr. M.D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 1997, sp.zn. 6 To 463/97, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 9. 1997, sp.zn. 3 T 29/97, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. 7. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 1997, sp.zn. 6 To 463/97, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 9. 1997, sp.zn. 3 T 29/97. Uvedenými rozhodnutími byl stěžovatel pravomocně odsouzen pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) a c) tr. zákona, šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 a 2 tr. zákona a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona. Podle §187 odst. 2 tr. zákona, za použití §35 odst. 1 tr. zákona, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, a podle §57a odst. 1 tr. zákona k trestu zákazu pobytu na území P. na dobu pěti let.
Stěžovatel je přesvědčen, že v řízení před obecnými soudy byla porušena zásada rovnosti účastníků zaručená v čl. 37 odst. 1 Ústavy České republiky ("Ústava"), patrně však má na mysli čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), a dále právo vyjádřit se k prováděným důkazům, zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny, a právo na přípravu obhajoby a na obhajobu, zaručené v čl. 40 odst. 3 Listiny. Současně poukázal na čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), zaručující právo na spravedlivý proces a právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout jejich předvolání a výslechu. Dle jeho názoru k porušení ústavně zaručených práv došlo nedodržením principu kontradiktorního projednávání věci, neboť mu ani jeho obhájci nebyla dána možnost klást otázky svědkům P.G., D.N., K.B. a S.B. Uvedl, že otázky uvedeným svědkům kladl pouze vyšetřovatel, protože s ohledem na tehdejší právní kvalifikaci skutků neměl v době jejich výslechů ustanoveného obhájce. U hlavního líčení pak byly výpovědi těchto nejdůležitějších svědků pouze čteny podle §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť se soudu nepodařilo zajistit jejich účast u hlavního líčení. Jediný důležitý svědek Š.H. pak u hlavního líčení podstatnou měrou změnil svoji výpověď oproti přípravnému řízení, a to ve prospěch stěžovatele. Na základě uvedených skutečností stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil.
Městský soud v Praze, jako účastník řízení, se k ústavní stížnosti nevyjádřil a odkázal na napadená rozhodnutí, v nichž je názor soudů na důkazy opatřené v řízení přípravném a jejich hodnotu vyjádřen.
Vrchní státní zastupitelství v Praze sdělením ze dne 4. 12. 1999, č.j. III VZz 6104/98-27, mj. uvedlo, že podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 11. 1998, sp. zn. 8 Tp 170/98, uvedené ministerstvo po přezkumném řízení ve věci stěžovatele neshledalo důvody k podání stížnosti pro porušení zákona.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 3 T 29/97 a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy (§75 odst. 1 zákona). Jak zjistil Ústavní soud z výše uvedeného spisu, byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 1997, sp.zn. 6 To 463/97 prokazatelně doručen stěžovateli do věznice P., jakož i právní zástupkyni stěžovatele, a to dne 13. ledna 1998. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena osobně dne 27. července 1998, tedy zcela jednoznačně po uplynutí zákonné lhůty
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. 1. 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj