ECLI:CZ:US:1999:4.US.360.98
sp. zn. IV. ÚS 360/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti Č., zastoupené Mgr. V.B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 1998, č.j. 34 K 113/97-767, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. 8. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 1998, č.j. 34 K 113/97-767, kterým bylo stanoveno, že přihláška pohledávky stěžovatele ve výši 10 mil. Kč, do konkurzního řízení na majetek úpadce P., a.s., v likvidaci, podaná na poštu dne 20. 5. 1998, nemá účinky podle §20 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a je vyloučena z uspokojení v rámci konkurzu z důvodu jejího opožděného podání.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), přičemž toto porušení spatřuje ve skutečnosti, že v důsledku napadeného rozhodnutí byl jako ručitel zbaven možnosti v budoucnu uplatnit v konkurzním řízení svoji pohledávku, která mu vůči úpadci vznikne, jakmile za něho, na základě smlouvy o poskytnutí bankovní záruky ze dne 5. 4. 1996, splní závazek z úvěrové smlouvy uzavřené s KB, a.s. Je také velmi nepravděpodobné, že po skončení konkurzního řízení zbude nějaký majetek, z něhož bude možno jeho pohledávku uspokojit. Uvedl, že dnem 1. 4. 1998 nabyl účinnosti zákon č. 12/1998 Sb., tj. novela zákona o konkurzu a vyrovnání. Novela doplnila ust. §20 zákona o konkurzu a vyrovnání o nový odstavec 4, který věřiteli umožňuje přihlásit i pohledávku vázanou na podmínku, tj. v případě ručitele pohledávku, která mu vůči úpadci vznikne, bude-li za něho plnit jeho závazek vůči věřiteli. Stěžovatel uvedl, že do účinnosti novely ručitelé, kteří dosud za dlužníka neplnili, své pohledávky nepřihlašovali, neboť toho nebylo zapotřebí a ani takový postup nebyl přípustný. Dále uvedl, že cit. novela, ani její přechodná ustanovení, nezměnila ust. §22 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, podle něhož přihlášky pohledávek, které jsou podány později než dva měsíce od prvního přezkumného jednání, jsou vyloučeny z konkurzu, o čemž soud vydá usnesení, proti němuž odvolání není přípustné. V daném případě přezkumné jednání proběhlo dne 15. 1. 1998, lhůta pro podání přihlášky uplynula dnem 15. 3. 1998, přičemž přihláška stěžovatele byla podána na poštu až dne 20. 5. 1998. Stěžovatel považuje za absurdní skutečnost, že pokud by se přezkumné jednání v dané konkurzní věci konalo později, např. v březnu 1998, zůstala by mu zachována možnost podat podmíněnou přihlášku ve smyslu ust. §20 odst. 4 zákona o konkurzu a vyrovnání, v současně platném znění. Jeho stávající právní postavení je důsledkem jím zcela neovlivnitelné skutečnosti, což považuje za rozpor s principy právního státu. Závěrem stěžovatel navrhl, aby z uvedených důvodů Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že přihláška pohledávky stěžovatele vázané na podmínku ze dne 20. 5. 1998 byla soudu doručena dne 9. 6. 1998. Po prohlášení konkurzu správce konkurzní podstaty 17. 11. 1997 vyzval stěžovatele k plnění do konkurzní podstaty podle §27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání, ve znění platném před poslední novelou (zák.č. 12/1998 Sb.), na výzvu správce však nebylo plněno. V důsledku změny právní úpravy od 1. 4. 1998 nebylo plnění správcem konkurzní podstaty vymáháno. Podle vyjádření krajského soudu lhůta k podání přihlášky pohledávky stěžovatele uplynula dnem 15. 3. 1998, neboť zákon nestanoví jiný postup pro přihlášky vázané na podmínku. Napadené usnesení bylo vydáno v souladu s ust. §22 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání. Stěžovateli lze pouze přisvědčit v tom, že zákon, resp. jeho novela, neřeší ani v přechodných ustanoveních případy, kdy lhůta k uplatnění přihlášky pohledávky vázané na podmínku uplynula dříve, než poslední novela ust. §20 odst. 4 cit. zákona nabyla účinnosti. V uvedené skutečnosti účastník spatřuje určitou tvrdost, jejíž odstranění by však předpokládalo další novelu zákona o konkurzu a vyrovnání.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp.zn. 34 K 113/97, a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
I když ústavní stížnost formálně směřuje proti napadenému usnesení krajského soudu, fakticky vyjadřuje nespokojenost stěžovatele se svým právním postavením ručitele za závazky úpadce vůči KB, a.s., jak je determinováno platnou právní úpravou konkurzu a vyrovnání, představovanou zákonem č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zejména pak jeho poslední novely, tj. zákona č. 12/1998 Sb., jež nabyla účinnosti dnem 1. 4. 1998. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti a z tohoto důvodu není v podstatě rozhodné, zda sdílí či nesdílí právní názory obecných soudů, pokud se pohybují v ústavních mezích. Přesto lze konstatovat, že Ústavní soud v podstatě sdílí názor Krajského soudu v Hradci Králové, že cit. novela ani její přechodná ustanovení, nepamatují na ty ručitele, kteří do doby účinnosti novely ještě plnění neposkytli, ale kterým do této doby již uplynula dvouměsíční lhůta k podání přihlášky pohledávky vázané na podmínku ve smyslu §20 odst. 4 zákona o konkurzu a vyrovnání, v současně platném znění. Uvedený nedostatek však nelze přičítat krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal. Toto rozhodnutí není příčinou skutečnosti, že stěžovatel byl zbaven možnosti uplatnit svoji pohledávku za úpadcem v konkurzním řízení, a nelze v něm spatřovat porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Obtížné právní postavení stěžovatele je důsledkem shora uvedené změny právní úpravy konkurzního řízení a tudíž je lze napravit pouze legislativní akcí příslušných zákonodárných orgánů.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. 1. 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu