ECLI:CZ:US:1999:4.US.393.99
sp. zn. IV. ÚS 393/99
Usnesení
IV. ÚS 393/99
Ústavní soud rozhodl dne 28. září 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupené JUDr. V. J., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Rokycanech ze dne 22. 3. 1999, čj. 3 C 42/99-22, a Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 6. 1999, čj. 15 Co 334/99-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 1 a čl. 3 odst. 2 Listiny základních práv a svobod . Obecné soudy totiž nehodnotily současnou situaci stěžovatelky, pobírající plný invalidní důchod a nucenou podstoupit další operaci, stejně jako ani to, že na nájemném již uhradila 15 874,-- Kč a navíc toto nájemné jistila další částkou 12 000,-- Kč. Navrhuje proto, a to také s odkazem na ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku, aby napadená rozhodnutí byla zrušena.
Z obsahu spisu 3 C 42/99 Okresního soudu v Rokycanech Ústavní soud zjistil, že město Rokycany podalo dne 23. 2. 1999 návrh na vyklizení bytu užívaného stěžovatelkou s odůvodněním, že nájemní smlouva s ní byla uzavřena na dobu určitou a skončila dnem 31. 1. 1999. Jak je uvedeno v žalobě, stěžovatelka neplatila řádně nájemné ani poplatky za služby související s užíváním bytu, takže ke dni 31. 1. 1998 dlužila částku 15 874,-- Kč bez penále. Okresní soud v Rokycanech napadeným rozsudkem žalobě vyhověl a uložil žalované vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku, když zjistil, že žalobce uzavřel se stěžovatelkou nájemní smlouvu na dobu určitou od 1. 2. 1997 do 31. 1. 1998 prodlouženou ve smyslu ustanovení §676 odst. 2 občanského zákoníku o jeden rok, tj. do 31. 1. 1999, a že navíc stěžovatelka dlužila ke dni 31. 12. 1998 na nájemném a platbách za služby 15 874,-- Kč. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí poukázal krajský soud na to, že vzhledem k době skončení nájemní smlouvy, jakož i podání žaloby u soudu, byla dodržena i lhůta 30 dnů uvedená v citovaném ustanovení občanského zákoníku.
Uvedená zjištění a závěry obecných soudů jsou zcela v souladu s tím, co v řízení před nimi vyšlo najevo, stejně jako se zákonnou úpravou skončení nájmu sjednaného na dobu určitou uvedenou v ustanovení §676 občanského zákoníku. K uvedenému Ústavní soud dodává, že osoba uzavírající nájemní smlouvu na dobu určitou musí si vždy být vědoma, a také si bývá vědoma, následků z toho přímo ze zákona vyplývajících a stěží může proto později, jak to nyní činí stěžovatelka, přenášet věc do ústavně právní roviny, a to ani poukazem na rozpor s dobrými mravy podle ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku, když navíc v řízení před obecnými soudy se tohoto ustanovení vůbec nedovolávala.
Všechna uvedená zjištění a úvahy se Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. září 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu