ECLI:CZ:US:1999:4.US.452.99
sp. zn. IV. ÚS 452/99
Usnesení
IV.ÚS 452/99
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu Š. R. a J. R., zast. JUDr. J. J., advokátem, proti kupní smlouvě ve formě notářského zápisu Státního notářství Pardubice NZ 1262/88 ze dne 20.12.1988, registrace pod R I 1478/88, usnesení Okresního soudu Pardubice č.j. 11 C 293/91-5, ze dne 20.11.1991, usnesení Krajského soudu Hradec Králové č.j. 10 Co 275/92-14, ze dne 30.9.1992, rozsudku Okresního soudu Pardubice č.j. 11 C 38/93-73, ze dne 14.6.1995, usnesení Okresního soudu Pardubice č.j. 11 C 38/93-76, ze dne 24.7.1995, usnesení Krajského soudu Hradec Králové č.j. 16 Co 628/95-91 a č.j.16 Co 629/95-91, ze dne 15.1.1996, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se návrhem označeným jako ústavní stížnost domáhali prohlášení neplatnosti kupní smlouvy a zrušení usnesení Okresního soudu Pardubice č.j. 11 C 293/91-5, ze dne 20.11.1991, usnesení Krajského soudu Hradec Králové č.j. 10 Co 275/92-14, ze dne 30.9.1992, rozsudku Okresního soudu Pardubice č.j. 11 C 38/93-73, ze dne 14.6.1995, usnesení Okresního soudu Pardubice č.j. 11 C 38/93-76, ze dne 24.7.1995, usnesení Krajského soudu Hradec Králové č.j. 16 Co 628/95-91 a č.j.16 Co 629/95-91, ze dne 15.1.1996. Stěžovatelé tvrdí, že postupem bývalého státního notářství a obecných soudů byla porušena jejich základní práva zakotvená Listinou základních práva a svobod (zejména právo vlastnit majetek, právo na právní ochranu a rovnost účastníků), Evropskou úmluvou o lidských právech (právo na spravedlivé projednání), Paktem o občanských a politických právech (právo na rovnost a spravedlnost), stěžovatel Š.R. dále tvrdí, že došlo také samostatně k porušení jeho základních práv, konkrétně práva přiznaná Listinou základních práv a svobod (právo vlastnit majetek, právo rovnosti účastníků řízení, právo účasti na řízení), Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (právo na rovnost účastníků řízení a spravedlivé projednání, upravené také v Evropské úmluvě o lidských právech, a právo na uznání právní osobnosti).
Podle §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud zjistil, že v posuzované věci bylo rozhodnutím o posledním opravném prostředku usnesení Krajského soudu Hradec Králové č.j. 16 Co 628/95-91 a č.j.16 Co 629/95-91, ze dne 15.1.1996, které nabylo právní moci 22.2.1996. Vzhledem k tomu, že předpokladem nabytí právní moci bylo doručení usnesení účastníkům, příp. jejich právním zástupcům, je evidentní, že k doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku stěžovatelům došlo nejpozději 22.2.1996. Je tedy zřejmé, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě. Přitom nelze přehlédnout, že stěžovatelé mohli ve svůj prospěch využít již v průběhu řízení před obecnými soudy adekvátních právních prostředků.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky citovaného ustanovení jsou splněny, neboť návrh byl podán po uplynutí vymezené šedesátidenní lhůty. Za tohoto stavu věcí nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh podle citovaného ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10.11.1999
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj