ECLI:CZ:US:1999:4.US.459.99
sp. zn. IV. ÚS 459/99
Usnesení
IV. ÚS 459/99
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 1999 ve věci ústavní stížnosti Náboženské společnosti českých unitářů, právně zastoupené Mgr. Z. G., advokátkou, proti zásahu Ministerstva kultury ČR, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud zakázal Ministerstvu kultury vměšovat se do vnitřních záležitostí Náboženské společnosti českých unitářů (dále jen "NSČU"), a porušovat tak ústavně zaručená práva stěžovatelky zakotvená v článku 16 odst. 2 a článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Za takové vměšování stěžovatelka považuje skutečnost, že Ministerstvo kultury nerespektuje své pravomocné rozhodnutí ze dne 6. 1. 1994, čj. 13170/93, kterým zaregistrovalo novou ústavu NSČU, schválenou sněmem NSČU v Plzni dne 23. 10. 1993, a v důsledku toho stěžovatelce nevyplatilo v roce 1999 státní příspěvek na platy duchovních a na věcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonů. V ústavní stížnosti stěžovatelka podrobně popisuje vývoj související s ustavením statutárních orgánů NSČU a tvrdí, že Ministerstvo kultury nesprávně posuzuje legitimitu orgánu a osob, které za NSČU jednají a že jedinými osobami oprávněnými jednat za NSČU jako statutární orgán jsou ing. O.D., předseda Ústředního správního sboru NSČU, reverend V. S., superintendent NSČU, a J. S., vedoucí tajemnice ústředí NSČU.
Z příloh k ústavní stížnosti, jakož i ze spisů Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 A 236/95 a sp. zn. 7 A 15/99, a spisového materiálu Ministerstva kultury vedeného ve věci NSČU, Ústavní soud zjistil, že Ministerstvo kultury rozhodnutím ze dne 6. 1. 1994, čj. 13170/93, formou registrace změn údajů zaregistrovalo ústavu NSČU přijatou na sněmu unitářů konaném dne 23. 10. 1993 v Plzni. Rozhodnutí ministerstva kultury změnil v rámci mimoodvolacího řízení ministr kultury, který rozhodl, že nový název NSČU a ústava NSČU se registrují.
Rozhodnutím ze dne 3. 11. 1995, čj. 12413/95, Ministerstvo kultury odmítlo návrh na registraci změn údajů, jehož předmětem byla registrace novelizovaného znění ústavy čs. unitářů z roku 1990. Změny ústavy byly přijaty na sněmu unitářů konaném dne 18. 6. 1994 v Praze, který vycházel z trvání původní ústavy, přičemž platnost "plzeňské ústavy" odmítl. Vrchní soud v Praze, rozhodující o opravném prostředku, rozhodnutí Ministerstva kultury rozsudkem ze dne 23. 10. 1998, sp. zn. 6 A 236/95, zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení. Rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 7.1.1999, čj. 580/99, bylo novelizované znění ústavy z roku 1990 zaregistrováno.
Z předložené dokumentace vyplývá, že po vydání rozsudku Vrchního soudu v Praze (sp. zn. 6 A 236/95) se Ministerstvo kultury řídí právním názorem uvedeného soudu vysloveným v odůvodnění, podle kterého Ministerstvo kultury po podání návrhu na registraci změn údajů dle §18 zákona č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, musí nejprve posoudit, zda takovýto návrh podala oprávněná osoba, tj. dotyčná církev nebo náboženská společnost, zda za tuto osobu jedná oprávněný orgán a zda ke změně údajů, která má být registrována, skutečně došlo, tj. zda o změně uvedené v návrhu na registraci rozhodl orgán církve či náboženské společnosti kompetentní podle jejího vnitřního předpisu. Vrchní soud v Praze v řízení o opravném prostředku shledal, že sněm v Plzni byl svolán v rozporu s ústavou z roku 1990, že plzeňská ústava NSČU je neplatná a že její registrace Ministerstvem kultury ČR je úkonem absolutně neplatným pro rozpor s ustanovením §18 zákona č. 308/1991 Sb. Za osoby oprávněné jednat za NSČU Vrchní soud v Praze v projednávané věci označil skupinu osob právně zastoupenou JUDr. Z.T., tedy M. S., předsedu Ústředního správního sboru, a ThMgr. L. D., pověřenou funkcí ústředního duchovního. Z tohoto závěru Ministerstvo kultury ČR vycházelo nejen ve svých následných rozhodnutích, ale promítlo jej i v korespondenci s ing. O. D. a reverendem V. S., kteří své postavení vedoucích představitelů NSČU odvozují od plzeňského sněmu unitářů a v současné době jsou v řízení před orgány veřejné moci zastoupeni Mgr. Z. G.
Stěžovatelka je právnickou osobou ve smyslu ustanovení §18 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, která vznikla registrací u příslušného orgánu státní správy republiky. Podle ustanovení §20 občanského zákoníku právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří jsou k tomu oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Podle zákona č. 308/1991 Sb. církve a náboženské společnosti registruje příslušný ústřední orgán státní správy České republiky. Podle ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb. musí být ze základního dokumentu zakládané církve nebo náboženské společnosti patrny orgány a útvary, způsob jejich ustavování a oprávnění, stejně jako útvary, které mají právní subjektivitu, a dále v jakém rozsahu a kdo je oprávněn jejich jménem jednat. Správním orgánem příslušným k registraci církví a náboženských společností podle citovaného zákona je Ministerstvo kultury (zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy).
Vzhledem k tomu, že ani ze samotné ústavní stížnosti nebylo možno s jistotou dovodit, zda O. D., V. S. a J. S., kteří za právnickou osobu NSČU v řízení před Ústavním soudem jednají jako statutární orgán, toto oprávnění svědčí, vyžádal si Ústavní soud od Ministerstva kultury výpis z registru právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., neboť jen vyjádření legitimně ustaveného a zvoleného statutárního orgánu je pro jednání právnické osoby relevantní. Ministerstvo kultury ve svém sdělení ze dne 29. 11. 1999, čj. 14 453/1999, uvedlo, že Náboženská společnost českých unitářů se organizovala na území České republiky jako náboženská společnost "Unitáři českoslovenští" výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 30. 6. 1930 podle tehdy platného zákona č. 68/1874 ř.z. Společnost splnila požadavky uvedené v ustanovení §22 zákona č. 308/1991 Sb. a byla považovaná za registrovanou podle citovaného zákona. Přesná adresa sídla náboženské společnosti není předmětem evidence, podle evidenčního listu je to Praha 1 - Staré město. Podle sdělení společnosti je od 21. 10. 1999 doručovací adresou D. 1, Praha 10. Statutárním orgánem náboženské společnosti je předseda Ústředního správního sboru, který jedná jménem náboženské společnosti v souladu s jejími vnitřními předpisy, tj. základním dokumentem, který je předkládán registračnímu orgánu společně s návrhem na registraci náboženské společnosti. V současné době je tímto platným základním dokumentem ústava NSČU schválená sněmem NSČU v Praze dne 18. 6. 1994, registrovaná rozhodnutím registračního orgánu ze dne 7. 1. 1999, čj. 580/99. Jméno konkrétní fyzické osoby, která je statutárním orgánem, není předmětem evidence. Ze sdělení však vyplývá, že Ministerstvu kultury, odboru církví, je známo, že předsedou Ústředního správního sboru byla dne 5. 6. 1999 zvolena paní I. K., kteroužto skutečnost Ministerstvo kultury na žádost náboženské společnosti potvrdilo.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost je oprávněna podat právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Jak z výše uvedeného vyplývá, ústavní stížnost ze dne 17. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 459/99, podala jiná osoba než ta, která je podle zjištění registrujícího orgánu oprávněna za ni z titulu statutárního orgánu jednat. Zjištění registrujícího orgánu, Ministerstva kultury, nemůže Ústavní soud v projednávané věci a v její dané fázi přezkoumávat, a to mimo jiné i vzhledem k rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 1998, sp. zn. 6 A 236/95, v podstatě konstatujícího správnost tohoto zjištění. Jednají-li za stěžovatelku, označenou jako NSČU, osoby, které k tomu nejsou oprávněny, neboť jim nesvědčí postavení statutárního orgánu právnické osoby, dostávají tak nejen sebe, ale i stěžovatelku do pozice osoby neoprávněné k podání ústavní stížnosti.
V takovém případě Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. prosince 1999
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj