ECLI:CZ:US:1999:4.US.462.99
sp. zn. IV. ÚS 462/99
Usnesení
IV. ÚS 462/99
Ústavní soud rozhodl dne 19. listopadu 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. L. M., zastoupeného JUDr. R. K., advokátem, proti postupu Katastrálního úřadu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti ze dne 16. 9. 1999 stěžovatel v podstatě uvádí, že soudcovské zástavní právo bylo zřízeno již usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1998, čj. 91 E 1883/98-13, a to k nemovitostem, ve výroku tohoto usnesení blíže označeným, nicméně navzdory stěžovatelem vynaloženému úsilí a rozsáhlé korespondenci Katastrální úřad v Ostravě bezdůvodně odmítá zápis tohoto práva do katastru nemovitostí, čímž porušuje stěžovatelova ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 17, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Z tohoto důvodu se proto stěžovatel domáhá vydání nálezu, jímž Katastrálnímu úřadu v Ostravě bude zakázáno pokračovat v odmítání zápisu záznamu soudcovského zástavního práva k předmětným nemovitostem.
K nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí České republiky zapisuje práva (§1 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem) - zápisem se v ustanovení §1 odst. 3 zákona rozumí vklad, záznam, poznámka nebo jejich výmaz - katastrální úřad [též §5 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)]. Z uvedeného tedy vyplývá, že zápisy do katastru jsou v kompetenci katastrálního úřadu a že žádný jiný orgán, tedy ani Ústavní soud, není oprávněn ve svém rozhodnutí zápis toho či onoho práva ve svém rozhodnutí předjímat. V tomto duchu je koncipován i rámec, jakož i způsob rozhodování Ústavního soudu ve smyslu ustanovení §82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a to tak, že jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívá v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením. Jinými slovy, Ústavní soud kupř. může zakázat soudu či kterémukoli orgánu veřejné moci, aby nepokračoval v průtazích řízení, tento jeho zákaz nemůže však předejmout způsob, jakým by mělo být v projednávané věci rozhodnuto či učiněno jiné opatření. Již tato skutečnost posunuje podanou ústavní stížnost do roviny zjevné neopodstatněnosti, neboť stěžovatel se v ní domáhá vydání nálezu vyslovujícího zákaz pokračování v odmítání zápisu záznamu soudcovského zástavního práva, tedy nálezu, v němž by Ústavní soud předejmul, co katastrální úřad má finálně učinit. Za tohoto stavu věci se proto Ústavnímu soudu jeví jako nadbytečné se zabývat dalšími, v ústavní stížnosti obsaženými, námitkami.
Všechny uvedené úvahy a závěry se jeví Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu