ECLI:CZ:US:1999:4.US.465.98
sp. zn. IV. ÚS 465/98
Usnesení
IV. ÚS 465/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.D., zastoupeného JUDr. J.Š., proti postupu OSZ, jehož důsledkem bylo pozastavení výkonu práva majitele 500 ks akcií fondu T., Střediskem pro cenné papíry, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 6. 11. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti postupu okresního státního zástupce, který ve smyslu §27 dost. 3 píst. d) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, vydal příkaz k registraci pozastavení výkonu práva stěžovatele nakládat s 500 ks. akcií fondu T.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným postupem byl porušen čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 17 a 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), i jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. Uvedl, že o pozastavení výkonu práva nakládat s cennými papíry se dověděl od obchodníka s cennými papíry a následně z odpovědi na reklamaci u Střediska cenných papírů. K pozastavení došlo v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti obviněných K., K. a W., stíhaných M.ú.v. pod ČVS: MVV99/135-98 pro trestný čin podvodu dle §250 odst. 1, 4 trestního zákona. Vyšetřovatel došel k závěru, že předmětné cenné papíry jsou věcí pocházející z trestné činnosti, a proto navrhl státnímu zástupci, aby vydal příkaz k registraci pozastavení výkonu práva k dotčeným akciím. Uvedeným postupem orgánů veřejné moci se stěžovatel cítí být poškozen. Má zato, že
IV. ÚS 465/98
vyšetřovací orgány postupovaly nad a mimo rámec trestního řádu, a nezákonně a citelně ho omezily ve výkonu majetkových práv. Uvedl, že v souvislosti s registrací pozastavení výkonu majetkového práva k akciím vyšetřovatel ani státní zástupce nevydal žádné rozhodnutí, proti němuž by mohl podat opravný prostředek. Na Ústavní soud se obrátil z toho důvodu, protože je přesvědčen, že k obraně svého práva již nemá k dispozici žádný procesní prostředek. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud nálezem stížnosti zcela vyhověl a SZ zakázal pokračovat v porušování ústavně zaručených základních práv a svobod, a přikázal obnovit stav před porušením těchto práv.
Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že ust. §27 odst. 3 písm. d) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, předpokládá, aby zvláštní zákon zmocnil příslušný státní orgán dát příkaz k registraci pozastavení výkonu práv. Zákon, který by státního zástupce k takovému úkonu zmocňoval, však dle názoru stěžovatele, neexistuje a tato práva nelze vyvodit ani z ust. §78 odst. 1 tr. řádu, resp. §89 odst. 16 tr. zákona. Jinak řečeno, že Středisko cenných papírů nemělo takový pokyn respektovat.
K výše uvedeným tvrzením zaujal ústavní soud následující právní názor:
Státní dozor podle zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, a podle zvláštních zákonů, mimo jiné též podle zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, vykonává Komise pro cenné papíry (§82 odst. 1 písm. b) zákona o cenných papírech). Pokud při výkonu státního dozoru zjistí nedostatky, zahájí řízení dle §10 zák. č. 15/1998 Sb., ve kterém uloží opatření k nápravě, resp. pokutu. Dotčené osoby tudíž mají možnost se se svými stížnostmi na Středisko cenných papírů obracet na Komisi pro cenné papíry a touto cestou dosáhnout nápravy. Komise je též oprávněna vydat rozhodnutí o předběžném opatření, proti kterému lze podat rozklad. O tomto opatření musí ve stanovené lhůtě rozhodnout soud (§11 odst. 2 zák. č. 15/1998 Sb., §75 odst. 4 o.s.ř.). Obecně pak spory ve věcech kapitálového trhu podle zvláštního zákona rozhodují v prvém stupni krajské soudy (§9 odst. 3 písm. b) bod ss) o.s.ř.). Z těchto důvodů Ústavní soud nesdílí názor stěžovatele, že nemá k dispozici žádný jiný prostředek k ochraně svých práv, nežli ústavní stížnost.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
IV. ÚS 465/98
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. 1. 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj