ECLI:CZ:US:1999:4.US.499.99
sp. zn. IV. ÚS 499/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. V. S., zastoupeného Mgr. M. Č., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 1999, sp. zn. 7 A 1/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 11. října 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, ve lhůtě dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze. Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím nevyhověl žalobě, kterou se stěžovatel domáhal rozhodnutí o tom, že stěžovatel je oprávněn vykonávat povolání patentového zástupce bez omezení.
Napadeným rozhodnutím se vrchní soud prohlásil za nepříslušný k projednání věci ohledně části žaloby, jíž se stěžovatel domáhal zrušení omezení výkonu činnosti patentového zástupce a věc postoupil místně příslušnému soudu. O části žaloby, která směřovala proti sdělení předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví bylo řízení ve věci zastaveno.
Ústavní soud si vyžádal k věci vyjádření a spis účastníka - Vrchního soudu v Praze, po jehož prostudování dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Pokud jde o část žaloby, kterou se stěžovatel domáhal zrušení omezení vykonávat činnost patentového zástupce,vyslovil soud svoji nepříslušnost. Takové rozhodnutí není způsobilé zasáhnout do práv stěžovatele intenzitou, které se dovolává. Na ústavní stížnost je třeba v této části hledět jako na nepřípustnou dle ustanovení §75 odst. 1 zákona.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, která napadá sdělení předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, je třeba uvést, že zde se jedná též o stížnost nepřípustnou, neboť nebyly vyčerpány dostupné prostředky k ochraně práv (§75 odst. 1 zákona). Ústavní soud totiž v tomto směru považuje za správný názor, že nezapsání do seznamu Komory patentových zástupců ČR může být napadeno jen žalobou podanou ve sporném řízení podle obecných ustanovení o.s.ř. Zvolil-li stěžovatel přístup dle ustanovení §244 a násl. o.s.ř., pak se nedomáhal (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) soudní ochrany "stanoveným postupem". Nebylo mu tedy odňato právo na soudní ochranu, ale pouze mu bylo dáno na vědomí, jakým způsobem má tak činit.
Z uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než předloženou ústavní stížnost odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 15. prosince 1999
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj