ECLI:CZ:US:1999:4.US.508.99
sp. zn. IV. ÚS 508/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu A. Š., zastoupeného JUDr. T. Ch., advokátem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 15. října 1999 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako ústavní stížnost, kterou se navrhovatel domáhal pokračování vyšetřování smrti svého syna. Návrh obsahoval vylíčení postupu vyšetřování tragické smrti syna navrhovatele, ke které došlo dne 10. srpna 1994. Vyšetřování ve věci bylo odloženo dle §159 odst. 1, neboť vyšetřovatel nedospěl k poznatku, že by se jednalo o trestný čin. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost k Obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 1, který ji svým usnesením ze dne 2. prosince 1994 zamítl. Tento postup byl přezkoumán městským státním zastupitelstvím, které vrátilo věc k dořešení. Dne 2. října 1996 byla věc přidělena jinému vyšetřovateli, na základě pokynu státního zástupce bylo přikročeno k dalšímu prošetření a byly znovu provedeny výslechy svědků, byli slyšeni znalci. Přesto byla věc dne 10. února 1997 opět odložena a stížnost proti tomuto usnesení byla státním zástupcem zamítnuta jako nedůvodná dne 23. května 1997. Taktéž opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí byl odložen dopisem Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 29. října 1997, čj. KZn 802/96 - 36. Navrhovatel se poté obrátil dopisem ze dne 16. února 1998 na Ministerstvo spravedlnosti, které jej postoupilo Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, které jej svým přípisem ze dne 26. května 1998 odložilo.
Jelikož návrh nesplňoval náležitosti stanovené v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), byl navrhovatel vyzván k jejich odstranění. V doplnění návrhu bylo poukázáno na to, že za poslední opravný prostředek je třeba považovat trestní oznámení na L. K., který byl v den smrti na místě činu. Toto trestní oznámení bylo vyšetřovatelem odloženo. V uvedeném postupu orgánů činných v trestním řízení shledal navrhovatel porušení jeho základního práva zaručeného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy v právu na stíhání či zbavení svobody jen z důvodů a jen v mezích stanovených zákonem; a dále dle čl. 36 odst. 1 Listiny, práva každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého soudu či jiného orgánu a čl. 10 odst. 1 Listiny, práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména.
Přestože z návrhu není zřejmé, kdy navrhovatel podal poslední trestní oznámení o němž se domnívá, že bylo posledním procesním prostředkem, který mu zákon, dle ustanovení §75 odst. 1 zákona, přiznává, je nutno považovat za poslední rozhodnutí které by bylo snad způsobilé k napadení ústavní stížností, rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 29. října 1997, pod čj. KZn 802/96 - 36. Veškeré další aktivity navrhovatele nemohou mít na běh lhůty, stanovené v §72 odst. 2 zákona, vliv. Samo trestní oznámení, na které se navrhovatel odvolává, není možno považovat za opravný prostředek k ochraně práva.
Povinnost stíhat trestné činy je dána orgánům činným v trestním řízení ze zákona. Oznámení osob blízkých či jiných občanů mohou nepochybně takové řízení iniciovat, nemohou však vynutit pokračování v řízení, pro které nejsou dány předpoklady, je-li tak pravomocně rozhodnuto. Také Ústavnímu soudu nepřísluší, aby přikázal další vyšetřování, neboť by se tak stavěl do role orgánu nadřízeného orgánům činným v trestním řízení.
Jakkoliv Ústavní soud chápe postavení navrhovatele jako otce, není možno dovodit porušení jeho základních práv tak jak je uvádí (čl. 36 odst. 1 a čl. 10 odst. 1; resp. čl. 8 odst. 2 který byl v návrhu uveden zřejmě omylem).
Z uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl návrh dle ustanovení §43 odst. 1 lit. b) zákona, tedy jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem, za situace, kdy návrh mohl být odmítnut též pro nepříslušnost Ústavního soudu, dle ustanovení §43 odst. 1 lit. d) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 1999
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj