ECLI:CZ:US:1999:4.US.519.98
sp. zn. IV. ÚS 519/98
Usnesení
IV. ÚS 519/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. R.P., zastoupeného JUDr. M.S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 Ntd 30/98, ze dne 30. 11. 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí, jimž bylo rozhodnuto, že trestní věc vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 222/98 se tomuto soudu dle ustanovení §25 trestního řádu neodnímá.
Stěžovatel ve své stížnosti namítal porušení zásady uvedené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje, že každý má právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Své pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti Okresního soudu v Olomouci opírá o tvrzení, že jeho případ, kdy se jako bývalý náměstek primátora měl dopustit uvedeného trestného činu, byl v regionu značně medializován a to způsobem, který stěžovatele v O. zdiskreditoval. Domnívá se proto, že veřejné mínění je proti němu v severomoravském regionu negativně ovlivňováno. Jako osoba veřejně známá a ve své bývalé funkci často v kontaktu s osobami činnými v různých státních orgánech na úrovni města i okresu se domnívá, že mediální kampaň může vést i k ovlivňováni soudců v tomto regionu. Ve svém návrhu vrchnímu soudu odůvodňoval přeneseni na jiný soud mimo severomoravský region možnosti vzniku pochybností o nestrannosti a nezaujatostí soudu. Nejednalo se o námitku podjatosti, nýbrž o snahu, aby podjatost byla vyloučena.
Dále stěžovatel uvedl, že názor soudu, že rozhodnutí podle §25 trestního řádu nemá přednost před rozhodováním o vazbě, je zcela vadný a nepřijatelný a právně neodůvodnitelný, neboť domáhat se tohoto rozhodnutí lze v kterékoliv fázi trestního řízení (viz. Rozhodnutí č. 8/80 Sbírky soudních rozhodnutí). Domáhal se postoupení věci jinému soudu zejména pro rozhodnutí o vazbě.
Ve vyjádřeni Vrchního soudu v Olomouci se uvádí, že místní příslušnost může být změněna jen výjimečně, přičemž na základě podnětu musí být příslušné řízení provedeno. K pozitivnímu rozhodnutí však musí být dány náležité důvody, které v tomto případě nebyly. Stěžovatel argumentuje subjektivním názorem, pouhými pochybnostmi o nestrannosti a nezaujatosti soudu. Objektivně však tyto okolnosti nenastaly.
IV. ÚS 519/98
Ústavní soud neshledal, že by postupem Vrchního soudu v Olomouci bylo porušeno stěžovatelem namítané právo na to, aby jeho věc byla projednána nestranným a nezávislým soudem. Ústavní soud není nadřízen obecným soudům a není proto oprávněn přezkoumávat rozhodnuti soudů v plném rozsahu. Přísluší mu "pouze" posoudit, zda konkrétním jednáním nebylo zasaženo do ústavních práv či svobod. Skutečnost, že stěžovateli nebylo v jeho návrhu vyhověno, nelze považovat za porušení práv zaručujících spravedlivý proces. Z toho důvodu ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvoláni přípustné.
V Brně dne 19. ledna 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu