ECLI:CZ:US:1999:4.US.529.98
sp. zn. IV. ÚS 529/98
Usnesení
IV. ÚS 529/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 28. ledna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti J.H., zastoupeného JUDr. K.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 9. 1998, čj. 11 Co 599/98-44, a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 2. 1998, čj. 11 C 717/97-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovaným rozhodnutím obecných soudů, kterými byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit společnosti Z., částku 24 377,-- Kč s příslušenstvím, stěžovatel uvádí, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení jeho základních práv a svobod zaručených v čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel zejména namítá, že obecné soudy nezhodnotily provedené důkazy v jejich vzájemné
2 IV. ÚS 529/98
souvislosti a nepřihlédly ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Podle názoru stěžovatele měly
soudy vzít v úvahu skutečnost, že celá situace směřující k podpisu smlouvy se společností Z., byla předem navozena tak, že stěžovatelovo rozhodování o uzavření smlouvy bylo značně omezeno. Vyvozuje tak z toho, že byl pozván na předváděcí akci formou tzv. párty, kde požíval alkoholické nápoje, netuše, že akce bude završena obchodním jednáním. Ve své ústavní stížnosti poukazuje i na to, že dealer předvádějící zboží porušil zákaz klamání spotřebitele, neboť o skutečných vlastnostech prodávaného zboží uváděl přehnané a zavádějící údaje, a konečně i postup, jakým byl sjednán způsob splátek a termín dodání zboží se mu jeví jako bezplatné úvěrování prodávajícího, což v daném prostoru, čase a společnosti se zdá být v rozporu s dobrými mravy. Stěžovatel upozorňuje na právní úpravu zvýšené ochrany spotřebitele v německém Zákoně o odvolání (zpětvzetí) podomních a podobných obchodů z ledna 1986, podle které je u smluv uzavřených přímým prodejem dána za splnění určitých podmínek zákazníkovi možnost odstoupit od smlouvy, uzavřené nátlakovou formou nebo na základě ukvapeného rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že jeho případ je stejný, a má za to, že obecné soudy měly možnost poskytnout mu právní ochranu proti agresivnímu prosazování obchodních cílů podnikatelských subjektů, a to při absenci konkrétní pozitivně právní úpravy ochrany spotřebitele podle obecných ustanovení občanského zákoníku. Ze všech výše uvedených důvodů žádá ústavní soud, aby napadená rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud, respektuje skutečnost, že není vrcholem soustavy obecných soudů a není tedy oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů a atrahovat na sebe právo přezkumného dohledu, přezkoumal ústavní stížnost z hlediska tvrzeného porušení Listiny, po seznámení se s obsahem spisu Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 11 C 717/97, však dospěl k závěru, že činností obecných soudů nedošlo v projednávané věci k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Okresní soud v Lounech vzal na základě provedeného dokazování za prokázáno, že dne 24. 6. 1994 byla mezi stěžovatelem a společností Z., uzavřena platná kupní smlouva, přičemž stěžovatel uzavřel kupní smlouvu svobodně bez psychického či fyzického nátlaku a byl schopen obsah smlouvy adekvátně vnímat. K odstoupení od smlouvy ze strany stěžovatele nedošlo, neboť odstoupení od smlouvy nebylo mezi smluvními stranami dohodnuto. Okresní soud se rovněž zabýval námitkou stěžovatele o neplatnosti učiněného právního úkonu z důvodu omylu a na základě provedených důkazů uzavřel, že omyl stěžovatele nebyl prokázán. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek soudu prvního stupně věcně potvrdil a se závěry okresního soudu se
3 IV. ÚS 529/98
ztotožnil. Stěžovateli byla přitom dána možnost vypovídat před příslušným soudem, navrhovat důkazní prostředky a uplatnit svá procesní práva. Obecné soudy se s jeho návrhy vypořádaly a zaujaly-li ve svých rozhodnutích stanovisko, se kterým stěžovatel nesouhlasí, nelze jen v tomto momentu spatřovat porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.
K námitce stěžovatele o tom, že ujednání platebních podmínek, zejména dlouhodobých splátek nedodaného zboží, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, odkazuje Ústavní soud na rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 2 Cdon 1806/96, neboť sdílí závěr v něm vyjádřený, totiž, že ujednání, podle kterého prodávající předá předmět koupě kupujícímu až po plné úhradě kupní ceny dohodnuté ve splátkách, v rozporu s dobrými mravy není. Opakované tvrzení stěžovatele o tom, že jeho právní úkon při uzavírání kupní smlouvy měl být posuzován s ohledem na okolnosti, za jakých byl učiněn, jako neplatný, je de facto polemikou se závěry obecných soudů, neboť ústavní stížnost opakuje argumenty, které byly uplatněny již v řízení před obecnými soudy a ke kterým bylo vedeno dokazování.
Ústavní soud se rovněž zabýval námitkou stěžovatele zdůrazňující potřebu zvýšené ochrany spotřebitele při obchodech prováděných určitými prodejními technikami podle obecných ustanovení občanského zákoníku, nicméně v interpretaci a aplikaci hmotného práva obecnými soudy neshledal ústavně nekonformní postup. Řešení používané v zemích Evropské unie, podle kterého je zvláštní úpravou (Směrnice Rady 85/577/EHS z 20. 12. 1985 o ochraně spotřebitele při smlouvách sjednávaných mimo obchodní provozovnu) spotřebiteli, který uzavřel smlouvu v domově jiného spotřebitele, poskytnuta sedmidenní lhůta k vypovězení výsledků svého jednání písemnou výpovědí, není v českém právním řádu zatím promítnuto, takže odstoupení od kupní smlouvy, tedy to, o co stěžovatel usiloval, je třeba ve smyslu ustanovení §48 občanského zákoníku mezi účastníky smlouvy dohodnout. I v případě existence takové úpravy by však bylo věcí dalšího zkoumání, zda nedodržení takového právního předpisu by bez dalšího posunulo takový případ do ústavně právní roviny.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout
Proti usnesení ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. ledna 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu