ECLI:CZ:US:1999:4.US.53.99
sp. zn. IV. ÚS 53/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. F. P., zastoupeného Mgr. J. K., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 18 Nc 74/98, ze dne 26. listopadu 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu
Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatel uvedené rozhodnutí, jímž byla stížnost proti vydání osvědčení o zvolení členem zastupitelstva města Plzně pro 10 ze zastupitelů města Plzně shledána jako neoprávněná. Uvedené rozhodnutí považuje stěžovatel za protiústavní, neboť toto usnesení potvrdilo legálnost rozhodnutí volební strany České pravice o výměně volebního zmocněnce, kterým byl původně stěžovatel, a následně o stažení stěžovatele z volební kandidátky České pravice několik hodin před začátkem komunálních voleb. Stěžovatel shledává v uvedeném jednání porušení zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích (dále jen "zákon o volbách"), neboť v tomto není uvedeno právo volební strany změnit svého zmocněnce poté, co byla kandidátní listina řádně podána a tím spíše po její registraci.
Usnesením soudu tak bylo potvrzeno rozhodnutí Ústřední volební komise č.j. ÚVK 394/1998, ze dne 12. listopadu 1998, jímž bylo konstatováno, že v daném případě bylo nutno vzít v úvahu ustanovení §33b odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen " občanský zákoník"), podle kterého se zmocnitel nemůže platně vzdát svého práva odvolat zmocněnce, čímž shledala změnu zmocněnce za platnou. Stěžovatel se domnívá, že toto ustanovení nelze aplikovat, neboť volební zmocněnec je specifickým zmocněncem podle zákona o volbách. Při postupu dle občanského zákoníku by bylo nutno při úmrtí zmocněnce vystavit novou plnou moc pro jeho náhradníka. Dále se stěžovatel domnívá, že postup podle občanského zákoníku trvá do okamžiku podání kandidátní listiny a následně má tedy postavení zmocněnce formu jmenování do funkce volebního zmocněnce. Dodatečná výměna zmocněnce, po okamžiku registrace, je dle stěžovatele stejně ilegální, jako například nominování nových kandidátů. Použití občanského zákoníku by bylo možno za podmínky, kdy by byl stanoven i rozsah oprávnění, což však v přípisu, jímž byl z funkce zmocněnce stěžovatel odvolán, není. Navíc se stěžovatel domnívá, že uvedený přípis má formu nikoliv zmocnění, ale jmenování do funkce volebního zmocněnce, a dále, že tento přípis neobsahoval ani veškeré náležitosti, které obsahuje ustanovení volebního zmocněnce podle zákona o volbách. Ze zde uvedených důvodů se stěžovatel domnívá, že nebyl platně odvolán z postu volebního zmocněnce a tedy ani z volební kandidátky, když bylo použito, místo předepsané formulace dle §29 zákona o volbách odvolávám kandidaturu, jen slov odvolávám z kandidátní listiny.
Ve shora uvedených jednáních vidí stěžovatel zásah do svých politických práv a to konkrétně zakotvených v čl. 21 Listiny základních práv a svobod.
Ve vyjádření účastníka řízení, Krajského soudu v Plzni, se uvádí, že ze zákona o volbách nelze dovodit, že by strana nemohla odvolat svého zmocněnce. Není tedy pochyb o tom, že zapisovatelem Městské volební komise byla změna zmocněnce platně zaznamenána a následně, jak plyne z dikce ustanovení §29 odst. 2 zákona o volbách, došlo k odvolání kandidatury stěžovatele, přičemž použitý termín odvolání z kandidátní listiny, nelze vykládat jinak než jako odvolání kandidatury.
Ústavní soud neshledal postup žádného z orgánů jako rušící stěžovatelova práva zaručená v Ústavě ČR či Listině základních práv a svobod. Ústavní soud nesdílí stěžovatelův názor, že plnou moc je možno považovat za plnou moc dle občanského zákoníku jen do okamžiku registrace a dále pak za jmenovací akt. Vzhledem ke skutečnosti, že politická strana je podle občanského zákoníku [§18 odst. 2 lit. d)] ve spojení se zákonem č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, v platném znění, právnickou osobou sui generis, vztahuje se na ni ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, které stanoví, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Proto, jak bylo správně uvedeno i v napadeném rozhodnutí krajského soudu, pro absenci podrobnější úpravy dotčené problematiky v zákoně o volbách je třeba vycházet ze základních předpisů soukromého práva, tedy z ustanovení občanského zákoníku a občanského soudního řádu. V tom, jakým způsobem soud tuto obecně závaznou úpravu aplikoval, nespatřuje Ústavní soud nic neústavního.
Z uvedených důvodů proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, podle ustanovení §43 odst. 2 lit. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 1999