ECLI:CZ:US:1999:4.US.547.98
sp. zn. IV. ÚS 547/98
Usnesení
IV. ÚS 547/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 27. ledna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti JUDr. T.S., zastoupeného JUDr. K.S., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v M., ze dne 22. 10. 1998, čj. V1-157/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti proti výše uvedenému rozhodnutí Katastrálního úřadu v M., kterým bylo přerušeno řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru s tím, že navrhovanému vkladu je na překážku stav zápisů v katastru nemovitostí a že právní úkon účastníků dohody není určitý a srozumitelný, stěžovatel katastrálnímu úřadu vytýká, že přerušením řízení z důvodu uvedeného v napadeném rozhodnutí překročil meze svého oprávnění k přezkumné činnosti dle ustanovení §5 zákona č. 265/1992 Sb., že k přerušení řízení nebyl dán právní důvod podle citovaného zákona ani podle ustanovení §29 zákona č. 71/1967 Sb., a že v důsledku přerušení řízení dochází k průtahům v tomto řízení. Stěžovatel
2 IV. ÚS 547/98
má za to, že vydáním napadeného rozhodnutí došlo i k jinému zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně chráněných práv zakotvených v čl. 11 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto žádá, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Co se týče stěžovatelova tvrzení o neoprávněnosti postupu katastrálního úřadu k vydání rozhodnutí o přerušení řízení, konstatuje Ústavní soud, že rozhodnutí procesní povahy jsou ve smyslu ustanovení §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ze soudního přezkumu vyloučena, to ovšem za předpokladu, že tato rozhodnutí nevyvolávají hmotněprávní účinky. Tak tomu však v projednávané věci není, a nejsou-li tedy dány podmínky pro přezkum věci soudem podle části páté, hlavy druhé o. s. ř., tím méně lze z hlediska intenzity tzv. zásahu do ústavně zaručených práv a svobod uvažovat věc v ústavněprávní rovině.
S přihlédnutím ke shora uvedenému zkoumal proto Ústavní soud pouze stěžovatelovo tvrzení o průtazích, ke kterým v řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru došlo vydáním napadeného procesního rozhodnutí a zabýval se ústavní stížností z pohledu tvrzeného porušení článku 38 Listiny, podle jehož odst. 2 má každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Ze spisu Katastrálního úřadu, sp. zn. V 1157/98, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel požádal dopisem ze dne 9. 11. 1998 katastrální úřad o pokračování v řízení a zároveň vznesl stížnost pro nečinnost dle ustanovení §50 zákona č. 71/1967 Sb. Opatření proti nečinnosti však v projednávaném případě nepřichází v úvahu, neboť orgánem rozhodujícím o opravném prostředku proti rozhodnutí katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru není správní orgán, ale příslušný krajský soud. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí a z uvedeného spisu, Katastrální úřad v M. přerušil řízení do 17. 11. 1998, když na tento den nařídil ústní jednání. Další ústní jednání proběhlo dne 20. 11. 1998, dne 11. 12. 1998 katastrální úřad obdržel vyžádané informace od Pozemkového fondu České republiky, dne 16. 12. 1998 vyzval dopisem účastníky řízení k vyjádření ke shromážděným podkladům, stanovil jim lhůtu do 13. 1. 1999 a uvědomil je, že po tomto datu vydá rozhodnutí ve věci. Z těchto skutečností vyplývá, že v době podání ústavní stížnosti, tj. ke dni 31. 12. 1998, byl katastrální úřad činný, správní řízení pokračovalo a nacházelo se ve stadiu těsně před vydáním meritorního rozhodnutí. Za situace, kdy nic nenasvědčuje existenci zbytečných průtahů takové intenzity, že by odůvodňovaly oprávněný zásah Ústavního soudu, jeví se stěžovatelovo tvrzení o porušení čl. 38 Listiny jako zjevně neopodstatněné. Nelze-li v projednávané věci katastrálnímu úřadu v tomto směru nic vytknout, nezbývá než aby se
3 IV. ÚS 547/98
stěžovatel důsledně a bez zbytečných průtahů podrobil režimu zákona č. 265/1992 Sb., což eliminuje i jeho argumentaci o zásahu do jeho vlastnických práv.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům pokládá Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou, a proto mu nezbylo než ji ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. ledna 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu