ECLI:CZ:US:1999:4.US.56.99
sp. zn. IV. ÚS 56/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Fondu národního majetku ČR, zastoupeného JUDr. J. M., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1998, č.j. 14 Co 419, 449/98-188, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 11. 1997, č.j. 14 C 222/92-162, ve znění usnesení ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. 14 C 222/92, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 2. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1998, č.j. 14 Co 419, 449/98-188, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 11. 1997, č.j. 14 C 222/92-162, ve znění usnesení ze dne 2. 6. 1998. Uvedeným rozsudkem odvolacího soudu byl v právní věci žalobce V. P. proti žalované K. Praha, a.s., o vydání specifikovaných nemovitostí, za vedlejší účasti stěžovatele na straně žalované, potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, a změněn ve výroku o nákladech řízení. Dne 2. 4. 1999 byl Ústavnímu soudu doručen doplněk č. 1 ústavní stížnosti, spolu s návrhem na přednostní projednání ústavní stížnosti ve smyslu §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon").
Stěžovatel je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), právo na právní jistotu podle čl. 1 Ústavy České republiky ("Ústava") a právo na nerušené vlastnictví zakotvené v čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny.
Ústavní soud především konstatuje, že stěžovatel nebyl účastníkem řízení, jež vyústilo v napadené pravomocné rozhodnutí. Jak v ústavní stížnosti sám uvedl, v řízení měl postavení vedlejšího účastníka, a to od vstupu do odvolacího řízení z vlastního podnětu (§93 odst. 2 o.s.ř.), přičemž ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona k podání ústavní stížnosti je aktivně legitimována pouze fyzická nebo právnická osoba, jež byla účastníkem řízení, z něhož pravomocné rozhodnutí vzešlo. Jedná se tedy o stížnost podanou osobou zjevně neoprávněnou (§43 odst. 1 písm. c) zákona). Dále Ústavní soud uvádí, že ze spisu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 9/99 bylo zjištěno, že usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 3. 1999 byl jako neopodstatněný odmítnut návrh K. Praha, a.s. směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1998, č.j. 14 Co 419,449/98-188, tj. vůči stejnému rozhodnutí, proti němuž směřuje i tato ústavní stížnost.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle §43 odst. 1 písm. c) zákona odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. 4. 1999
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj