ECLI:CZ:US:1999:4.US.92.99
sp. zn. IV. ÚS 92/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. H. Z. a V. Z., zastoupených JUDr. M. J., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1847/98, ze dne 25. listopadu 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti podané ve lhůtě podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), napadají stěžovatelé uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo odmítnuto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. května 1997 č. j. 10 Co 267/97-35, kterým byla připuštěna změna výroku o předběžném opatření, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 9. dubna 1998, č.j. 10 Co 267/97-72, kterým byly opraveny formální vady předchozího usnesení.
Tím se stěžovatelé cítí být poškozeni, neboť, jak namítají, uvedeným jednáním byli zkráceni ve svých právech zaručených v Listině základních práv a svobod, konkrétně ve způsobení újmy na právech při uplatňování jejich základních práv (čl. 3 odst. 3 Listiny), v porušení práva na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny) a v omezení vlastnického práva (čl. 11 Listiny).
Ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech mezi stěžovateli, jako odpůrci, a městem Karlovy Vary, jako navrhovatelem, nebylo usnesením č. j. 9 Nc 206/97-28, ze dne 28. března 1997, vyhověno návrhu na předběžné opatření, jímž bylo požadováno zamezit stěžovatelům disponovat s nemovitostmi až do okamžiku vyrovnání závazku. Proti tomuto usnesení uplatnil navrhovatel opravný prostředek, o kterém rozhodoval krajský soud. Ten návrhu na předběžné opatření vyhověl. Předběžné opatření bylo omezeno do rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud však své rozhodnutí chybně označil jako rozsudek. Z toho důvodu stěžovatelé podali proti tomuto rozhodnutí dovolání, s odůvodněním, že v případě změny rozhodnutí odvolacím soudem o předběžném opatření má být rozhodováno usnesením a současně, že jim, jakožto účastníkům, nebylo umožněno vyjádřit se k projednávané věci před rozhodnutím o předběžném opatření. Své dovolání opírali o ustanovení §238a odst. 1 lit. a) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), podle kterého sice není dovolání přípustné proti usnesení o předběžném opatření, leč v daném případě se jednalo o rozsudek o předběžném opatření. Dříve než bylo Nejvyšším soudem ČR o dovolání rozhodnuto, změnil krajský soud opravným usnesením soud své rozhodnutí tak, že jako zjevnou nesprávnost dle ustanovení §164 o.s.ř., opravil označení rozhodnutí a nahradil pojem rozsudek pojmem usnesení. Stěžovatelé z toho důvodu doplnili své dovolání tím, že takový postup je v příkrém rozporu s o.s.ř., neboť v daném případě se nejedná o zřejmou nesprávnost. Nejvyšší soud ČR ve svém, ústavní stížností napadeném, rozhodnutí konstatoval, že ve věci předběžného opatření je možno rozhodnout toliko usnesením a proto je za usnesení považoval, ač toto bylo označeno jako rozsudek. Z toho důvodu chápal i opravné usnesení jako rozhodnutí v mezích zákona a následně odmítl dovolání jako dovolání směřující proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné dle ustanovení §238a odst. 1 lit. a) o.s.ř.
Z podané ústavní stížnosti je zřejmé, že je zde použita obdobná argumentace jako v dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. V daném případě stěžovatelé napadají rozhodnutí o předběžném opatření. Rozhodnutí je však jen zatímního rázu a jeho účinnost pomine rozhodnutím ve věci. Uvážíme-li skutečnost, že proti rozhodnutí o předběžném opatření není možno uplatnit žádný mimořádný opravný prostředek, neboť se nejedná o rozhodování ve věci samé, tím pochybnější je použít pro nápravu takového rozhodnutí ústavní stížnost. V současné době pokračuje řízení před Okresním soudem v Karlových Varech a po jeho ukončení pravomocným rozhodnutím ve věci a po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, bude teprve podání ústavní stížnosti přicházet v úvahu.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti dle čl. 83. Ústavy ČR a není další soudní instancí. Není proto oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, zvláště procesní povahy, pokud se současně nejedná o zásah do Ústavou zaručených základních práv a svobod (čl. 87 odst. 1 lit. d) Ústavy). Jakkoliv lze připustit, že napadené rozhodnutí do jisté míry zasahuje do prav stěžovatelů, jedná se o opatření dočasné, které se nedotýká ústavních práv tak, jak má na mysli ustanovení §72 odst. 1 lit. a) zákona. Za tohoto stavu věci nelze proto považovat ústavní stížnost za opodstatněný a adekvátní prostředek ochrany práv stěžovatelů.
S ohledem na výše uvedené důvody proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako nepřípustnou a to podle ustanovení §43 odst. 1 lit. e) zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října ??????
JUDr. Pavel Varvařovskýsoudce zpravodaj