ECLI:CZ:US:2000:1.US.134.2000
sp. zn. I. ÚS 134/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. V. P. ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. V. C., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2000, sp. zn. 6 To 23/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 3. 2000, které Ústavní soud obdržel dne 3. 3. 2000.
Svým návrhem ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora citované usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby.
Stěžovatel namítá, že shora uvedeným usnesením bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu zakotvenou v ustanovení čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze vzít do vazby z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Porušení shora citovaných základních práv vidí v postupu policejních orgánů v březnu 1997, neboť od doby, kdy byl zajištěn jako podezřelý ze spáchání trestného činu, než byl s návrhem na vzetí do vazby odevzdán soudu, uplynulo více než dvacet čtyři hodiny.
Soudce zpravodaj přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, aby zjistil, zda nebylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle čl. 83 Ústavy ČR je totiž hlavním posláním Ústavního soudu ochrana ústavnosti. Seznámil se s usnesením Vrchního soudu v Praze, který zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby a dospěl k závěru, že k porušení práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod nedošlo.
Soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel výhradně napadá, stejně jako v žádosti o propuštění z vazby, postup policejních orgánů z března 1997, jak je uvedeno výše, neboť od doby, kdy byl zajištěn jako podezřelý ze spáchání trestného činu, do doby, než byl formou návrhu na vzetí do vazby předán soudu, uplynulo více než dvacet čtyři hodiny. K argumentaci stěžovatele nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 246/96 (č. 130 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6) a sp. zn. III. ÚS 123/97 (č. 86 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8), je třeba konstatovat, že zmíněné nálezy se netýkají přezkumu žádosti o propuštění z vazby, respektive přezkumu existence důvodů vazby, ale rozhodnutí o vzetí do vazby, které je předmětem řízení o vzetí do vazby, a nikoli řízení o žádosti o propuštění z vazby. Stěžovatel měl již ve své stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby uplatňovat námitku překročení dvacetičtyřhodinové lhůty, tedy měl ústavní stížností napadat právě rozhodnutí o vzetí do vazby z roku 1997. Je nutné konstatovat, že předmět řízení o žádosti o propuštění z vazby je odlišný. Zkoumá se v něm trvání vazebních důvodů, a nikoliv zákonnost postupu policejních orgánů před vzetím do vazby. Stěžovatel by tedy mohl ústavní stížností napadat otázku trvání vazebních důvodů, což však nečiní a lze mít za to, že důvody vazby nadále trvají, tak jak je v odůvodnění svého usnesení popsal Vrchní soud v Praze.
V daném případě tedy, jelikož rozhodnutí o vzetí do vazby, respektive usnesení o zamítnutí stížnosti proti rozhodnutí o vzetí do vazby, stěžovatel obdržel nejpozději do konce měsíce května roku 1997, uplynula lhůta k podání ústavní stížnosti nejpozději posledním dnem měsíce července roku 1997.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu