Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.08.2000, sp. zn. I. ÚS 215/99 [ nález / PAUL / výz-3 ], paralelní citace: N 124/19 SbNU 163 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:1.US.215.99

sp. zn. I. ÚS 215/99 Nález Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve věci stěžovatelky J. M., zastoupené JUDr. V. V., advokátkou, účastníka řízení Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci a vedlejšího účastníka Z. Č. o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. l999, sp. zn. 8 Co 2308/98, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, se zrušuje. Odůvodnění: Stěžovatelka podala návrh ústavní stížnosti proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 7. l998, sp. zn. E 1511/98, kterým nařídil okresní soud výkon rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 8 Co 903/98, vyklizením nemovitosti v O. o výměře 400 m2, zapsaných na LV č. 3648 pro k. ú. O. u Katastrálního úřadu v Jindřichově Hradci a přestěhování stěžovatelky a všech, kdo s ní v nemovitosti bydlí, do náhradního bytu v Jindřichově Hradci, sestávajícího ze dvou místností a příslušenství. V odůvodnění svého usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích vycházel ze zjištění, že oprávněný Z. Č. doložil návrhem nájemní smlouvy, že pro stěžovatelku je zajištěna bytová náhrada, když okresní soud provedl ohledání zajištěného náhradního bytu a zjistil, že se jedná o byt sestávající ze dvou místností o rozměrech 795x375 cm a 375x295 cm, k bytu patří koupelna o rozměrech 280x390 cm a WC, je zde zavedena voda a je přizpůsoben k vytápění lokálním topidlem na pevná paliva. Na výzvu odvolacího soudu pak oprávněný doložil nový návrh smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 11. l998 opatřený razítkem a podpisem pronajímatele, že přenechává stěžovatelce do užívání byt o rozloze 62 m2, sestávající ze dvou místností a příslušenství - WC a koupelny na dobu neurčitou za nájemné ve výši Kč 650,-- měsíčně. Krajský soud popřel důvodnost odvolání, ve kterém stěžovatelka namítala, že soud nenavštívil byt, který v současné době užívá, ani jinak nezjišťoval okolnosti potřebné pro posouzení přiměřenosti náhradního bytu, který nelze považovat za rovnocenný bytu vyklizovanému, který je bytem 5 + 1, a nelze ji proto přestěhovat do bytu nižší kategorie o podstatně menší podlahové ploše. Krajský soud dále konstatoval, že v souladu s ust. §340 odst. 2 o. s. ř. okresní soud dovodil, že oprávněným zajištěná bytová náhrada odpovídá exekučnímu titulu, kterým je v daném případě rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 8. 1. 1998, sp. zn. 4 C 990/97, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 8 Co 903/98, podle něhož stěžovatelka měla povinnost vyklidit dům čp. 111 s parcelou č. 58/4 v k.ú. O. poté, co jí bude zajištěn náhradní byt. §712 odst. 2 obč. zákoníku vymezuje pojem náhradního bytu, přičemž pro určité případy vymezuje kategorii i tzv. "přiměřeného náhradního bytu", tedy bytu zásadně rovnocenného. Pro obě kategorie "přiměřeného náhradního bytu" i "náhradního bytu" je podstatné, že náhradním bytem je ten, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Krajský soud konstatuje, že nalézací soud spojil povinnost stěžovatelky vyklidit byt se zajištěním "náhradního bytu", umožnil tedy oprávněnému zajistit byt o menší podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, případně i mimo obec, byť to ve výroku titulu výkonu výslovně nezmínil. Krajský soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že oprávněným zajištěný náhradní byt je odpovídající bytovou náhradou vykonávanému titulu, nevykazuje žádné závadné znaky a svou velikostí, byť je bytem 1+1, umožňuje lidsky důstojné bydlení povinné a jejích dvou dětí, neboť se jedná o byt o rozloze 62 m2. Závěrem krajský soud uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně postupem dle §219 o. s. ř. potvrdil, aniž by nařizoval jednání ve smyslu ust. §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že užívá část rodinného domu, a to tři pokoje, halu a kuchyň s příslušenstvím, stará se o dvě dcery, z nichž jedna je dosud nezletilá. Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudkem ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 8 Co 903/98, rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci a rozhodl, že je povinna vyklidit dům čp. 111 s parcelou č. 58/IV o výměře 400 m2 v O. do 15 dnů po zajištění náhradního bytu. K návrhu oprávněného ze dne 22. 7. l998 nařídil Okresní soud v Jindřichově Hradci výkon rozhodnutí usnesením ze dne 30. 7. 1999, sp. zn. E 1511/98, vyklizením povinné a přestěhováním do náhradního bytu. Tomuto rozhodnutí vytýkala, že spis neobsahoval žádnou nájemní smlouvu pro povinnou, nebylo uvedeno, která zjištění soudu jsou ve vztahu k povinné a členům její domácnosti rozhodující pro závěr, že ohledaný byt je odpovídající bytovou náhradou ve smyslu §712 obč. zákoníku a že zajišťuje lidsky důstojné ubytování povinné a členů její domácnosti, nebyl uveden počet členů domácnosti povinné. Soudem ohledaný byt nebyl označen tak, aby ho nebylo možné zaměnit za jiný - nebylo uvedeno jeho číslo ani umístění v patře. Soud neznal okolnosti rozhodné pro posouzení bytové potřeby povinné a členů její domácnosti, k prohlídce náhradního bytu ji nepřizval a neumožnil jí, aby se vyjádřila k důkazu o tom, že je pro ni zajištěn náhradní byt podle vykonávaného rozsudku. Soudem ohledaný byt má zjevně menší podlahovou plochu, nižší kvalitu a je bez vybavení, přestěhování povinné do tohoto bytu by bylo v rozporu s výrokem vykonávaného rozsudku. Po podání odvolání proti usnesení okresního soudu, v němž poukázala na neexistenci nájemní smlouvy, předložil oprávněný do spisu další návrh nájemní smlouvy ze dne 20. 7. 1998. Tento návrh nájemní smlouvy se však netýká bytu, který soud ohledal, tento má rozlohu 62 m2, za vlastníka bytu je v něm označen nevlastník. Proti vlastníku domu D., s. r. o., je Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 18. 3. 1998, sp. zn. Cmo 301/97, vydáno předběžné opatření, jímž je této společnosti zakázáno zatížit dům zástavním právem nebo jiným břemenem. Stěžovatelka soudí, že tato okolnost znamená právní nejistotu o platnosti nájemní smlouvy uzavřené v rozporu s uvedeným rozhodnutím. Dále stěžovatelka uvedla, že během řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích oprávněný opět změnil návrh nájemní smlouvy obsažené ve spise a dne 2. 12. 1998 předložil další návrh nájemní smlouvy ze dne 26. 11. l998 - o tomto nebyla vyrozuměna a nemohla se k důkazu vyjádřit. Má za to, že odvolací soud se s jejími důvody odvolání náležitě nevypořádal, zejména nedovodil, že uvedený byt není náhradním bytem, jaký jí přiznává pravomocný rozsudek, nařídil vyklizení povinné, aniž měl důkaz o zajištění náhradního bytu, ohledaný byt nebyl přesně specifikovaný, soud nezjistil, kolik členů její domácnosti se s ní bude do náhradního bytu stěhovat a že návrhy nájemních smluv se liší od ohledaného bytu v rozloze podlahové plochy o 10 m2. Ze všech uvedených důvodů má stěžovatelka za to, že soudy nerespektovaly její právo na rovné postavení v řízení, její věc neprojednaly za její účasti a nedaly jí možnost se vyjádřit k prováděným důkazům. Ústavou zaručená práva byla porušena tím, že soudy připustily nařízení výkonu rozhodnutí přesto, že jí oprávněným nebyla dána možnost, aby svoji povinnost splnila ve lhůtě stanovené k tomu pravomocným rozsudkem dobrovolně a dále přesto, že oprávněným nebyl zajištěn náhradní byt, na jaký má stěžovatelka podle vykonávaného rozsudku právo. Tím bylo dle stěžovatelky porušeno její ústavní právo podle čl. 7 - nedotknutelnost jejího soukromí, čl. 37 odst. 3 - právo na rovnost v řízení a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod - právo na projednání věci za její přítomnosti u jednání a na možnost vyjádřit se k prováděným důkazům. Požaduje tedy zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98. Ve svém doplnění ústavní stížnosti ze dne 15. 7. 1999 stěžovatelka uvedla, že se soudně domáhá předání bytu, který je uveden v nájemní smlouvě ze dne 26. 11. 1998, na jejímž základě krajský soud potvrdil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, protože zjistila, že tento byt fakticky neexistuje, neboť dle nájemní smlouvy má sestávat ze dvou místností, nacházet se ve druhém patře, mít příslušenství a rozlohu 62 m2. Je zřejmé, že v rozporu s nájemní smlouvou došlo k záměně náhradního bytu, když je jí nabízena jedna místnost bez příslušenství, v jiném poschodí, o rozloze 40,9 m2, tedy nesplňuje požadavek ust. §712 obč. zákoníku na lidsky důstojné bydlení stěžovatelky a členů její domácnosti. V dalším doplnění ústavní stížnosti ze dne 30. 8. 1999 stěžovatelka dodala, že byla dne 15. 7. 1999 oprávněným a dalšími soukromými osobami násilně vystěhována z domu v O. Část jejího majetku byla umístěna do bytu o rozloze 40m2, sestávajícího ze dvou místností a WC umístěného v chodbě sousedního bytu. Náhradní byt jí byl zpřístupněn dne 23. 7. 1999 za přítomnosti znalce z oboru stavebnictví a ekonomie, který ho shledal nezpůsobilý pro bydlení. Dodala, že byt, kam jí oprávněný uložil její věci, není bytem, který je uveden v návrhu smlouvy ze dne 26. 11. 1998 a rovněž není náhradním bytem, na který má podle pravomocného rozsudku krajského soudu nárok, protože nesplňuje předpoklady stanovené v ust. §712 obč. zákoníku, protože není bytem, který zajišťuje lidsky důstojné bydlení pro ni a její dvě dcery. V doplňku k ústavní stížnosti ze dne 15. 11. 1999 předložila stěžovatelka vyjádření Městského úřadu, odboru výstavby a územního plánu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 11. 1999, sp. zn. VúP: 3743/99Kr, z něhož vyplynulo, že inkriminovaný byt je podle normy platné pro obytné domy určen pro ubytování jedné osoby. Dle stěžovatelky tvoří její domácnost tři osoby, proto byt neodpovídá ust. §712 obč. zákoníku, neboť podle velikosti a vybavení nezajišťuje lidsky důstojné ubytování stěžovatelky a členů její domácnosti. Závěrem uvedla, že nemůže byt užívat k bydlení, s dcerami je dočasně ubytovaná v azylovém domově pro matky s dětmi. K ústavní stížnosti se vyjádřil jako účastník řízení Krajský soud v Českých Budějovicích, Okresní soud v Jindřichově Hradci a vedlejší účastník Z. Č. Krajský soud v Českých Budějovicích jako účastník řízení odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98 s tím, že ničeho nedoplňuje, neboť stěžovatelka pouze v ústavní stížnosti opakuje svá stanoviska a argumenty, které prezentovala již v řízení před soudy obou stupňů a dle jeho názoru nebyla porušena základní práva a svobody stěžovatelky, a proto navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření k doplnění ústavní stížnosti (podání stěžovatelky ze dne 15. 7. 1999) pak uvedl, že svým výše zmíněným rozsudkem vyjádřil svůj právní názor, že uvedený byt je náhradním bytem, který stěžovatelce jako povinné dle vykonávaného titulu náleží. Uvedl, že námitky stěžovatelky uváděné v jejím doplňku návrhu na odklad vykonatelnosti ze dne 15. 7. 1999 nebyly ani v další fázi exekučního řízení prokázány, kdy odvolací soud svým rozhodnutím ze dne 22. 7. 1999 sp. zn. 8 Co 1430/99 potvrzoval usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. E 1511/98, o zamítnutí povinné (stěžovatelky) na odklad výkonu rozhodnutí, kterého se z uváděných důvodů domáhala. Okresní soud v Jindřichově Hradci považuje ústavní stížnost za nedůvodnou s tím, že stěžovatelce podle vykonávaného rozsudku byla přiznána bytová náhrada ve formě náhradního bytu, nikoli přiměřeného náhradního bytu a zcela odkazuje na své rozhodnutí. Vedlejší účastník Z. Č. uvedl, že předmětný byt nemusí být odpovídající bytovou náhradou, které se stěžovatelka opakovaně domáhá, když podle pravomocných rozsudků nemá žádný nárok na přiměřený náhradní byt, rovnocenný bytu, který dříve obývala. Je toho názoru, že řada tvrzení stěžovatelky má vysloveně nepravdivý, smyšlený a nepodložený charakter. Na dotaz Ústavního soudu ohledně charakteru náhradního bytu sdělil Městský úřad, odbor výstavby a územního plánu v J. H., že jde o byt, který z hlediska stavebně technického vykazuje v současné době závady bránící užívání a proto stavební úřad vydal rozhodnutí o odstranění těchto závad. Po jejich odstranění lze byt celoročně užívat. Velikostní kategorie bytu je 1+0, což znamená, že by jej měla užívat jedna dospělá osoba (norma ČSN 734301 Obytné budovy, která však není závazná). Ústavní soud po přezkoumání ústavní stížnosti zjistil, že byla podána včas a nemá formální nedostatky. Svůj návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 1. 1999, sp. zn. 8 Co 2308/98, zdůvodňuje jednak porušením svého práva na nedotknutelnost svého soukromí podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod, jednak porušením svého práva na spravedlivý proces. Stěžovatelka argumentuje tím, že okresní soud neuvedl, která jeho zjištění jsou ve vztahu k ní a členům její domácnosti rozhodující pro závěr, že ohledaný byt je odpovídající bytovou náhradou ve smyslu ustanovení §712 obč. zákoníku a že zajišťuje lidsky důstojné ubytování pro ni a členy její domácnosti, když nebyl uveden počet členů její domácnosti. Krajskému soudu potom vytýká, že se nevypořádal s důvody jejího odvolání, zejména že nedovodil, že uvedený byt není náhradním bytem, jaký jí přiznává pravomocný rozsudek, nezjistil, kolik členů její domácnosti se s ní bude do náhradního bytu stěhovat a návrhy nájemních smluv se lišily od ohledaného bytu v rozloze podlahové plochy o 10 m2. Podle ustanovení §340 odst. 2 o. s. ř., ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt, za který je nutno zajistit ať již náhradní byt nebo náhradní ubytování, soud sice nařídí výkon rozhodnutí, ale s dodatkem, že o provedení výkonu rozhodnutí rozhodne dodatečně. Provedení výkonu rozhodnutí nařídí, až oprávněný soudu prokáže, že pro povinného je zajištěna taková bytová náhrada, jaká je určena ve vykonávaném rozsudku. Ústavní soud ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. E 1511/98, zjistil, že Z. Č. jako oprávněný prokázal zajištění bytové náhrady tím, že soudu předložil smlouvu o nájmu bytu o rozloze 62 m2 , sestávající ze dvou místností s příslušenstvím, tj. WC a koupelnou. Okresní soud provedl ohledání předmětného zajištěného náhradního bytu a dovodil, že zajištěný náhradní byt je odpovídající bytovou náhradou ve smyslu §712 odst. 2 obč. zákoníku a svou velikostí a vybavením zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Na základě odvolání povinné (zde stěžovatelky) rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích, který usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť na jeho výzvu oprávněný doložil nový návrh smlouvy o nájmu bytu ze dne 26. 11. 1998, z jejíhož obsahu odvolací soud zjistil, že ve prospěch J. M. jako zájemce je přenecháván do užívání byt o rozloze 62 m2, sestávající ze dvou místností a příslušenství, na dobu neurčitou. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že oprávněným zajištěný náhradní byt je odpovídající bytovou náhradou vykonávanému titulu, když nevykazuje žádné závadné znaky a svou velikostí, byť je bytem 1+1, umožňuje lidsky důstojné bydlení povinné a jejích dvou dětí. Ústavní soud dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení §340 o. s. ř. a ustanovení §712 obč. zákoníku je povinností exekučního soudu zkoumat, zda je oprávněným zajištěna bytová náhrada uvedená ve vykonávaném rozsudku, tedy zda náhradní byt zajišťuje lidsky důstojné ubytování. Za situace, kdy soud nařídí provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu a nezkoumá již, zda náhradní byt svou velikostní kategorií zajišťuje pro tři osoby lidsky důstojné ubytování, a zda je ho možno vůbec užívat, je třeba toto rozhodnutí hodnotit jako odporující právu na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a následující Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V daném případě stěžovatelka napadenému rozsudku krajského soudu vytýkala, že nedovodil, že uvedený byt není náhradním bytem, který jí přiznává pravomocný rozsudek, že návrhy nájemních smluv se lišily od ohledaného bytu okresním soudem v rozloze podlahové plochy o 10 m2. Uvedla, že dne 15. 7. 1999 byla oprávněným násilně vystěhována z domu v O., část jejího majetku byla umístěna v předmětném bytě a ona sama, vzhledem k tomu, že byt nemůže užívat k bydlení, je dočasně ubytována s dcerami v azylovém domově pro matky s dětmi. Městský úřad, odbor výstavby a územního plánu v Jindřichově Hradci (po dotazu Ústavního soudu) charakterizoval předmětný byt z hlediska stavebně technického jako bránící užívání (bylo vydáno rozhodnutí o odstranění závad bránících užívání) s tím, že danou velikostní kategorii 1+0 by měla užívat jedna dospělá osoba. Stěžovatelkou kontaktovaný znalec z oboru stavebnictví a ekonomie shledal byt nezpůsobilý pro bydlení. Ústavním soudem je postup obou soudů hodnocen jako porušující základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 a následující Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadený rozsudek zrušil (§82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 30. srpna 2000