ECLI:CZ:US:2000:1.US.284.2000
sp. zn. I. ÚS 284/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatele X. T. N., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti postupu Policie ČR, Správy Severočeského kraje, odboru cizinecké a pohraniční policie Ústí nad Labem, oddělení cizinecké policie v Mostě, v řízení ve věci platnosti pobytu stěžovatele na vízum nad 90 dnů za účelem podnikání, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 5. 2000, které došlo Ústavnímu soudu dne 9. 5. 2000.
Svým podáním se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud nařídil oddělení cizinecké policie zjednat nápravu svého jednání uvedením v předešlý stav. Jednání cizinecké policie spočívalo v tom, že obdržela od živnostenského úřadu Městského úřadu v Mostě oznámení o tom, že stěžovateli bylo zrušeno rozhodnutím ze dne 25. 2. 2000 živnostenské oprávnění a byl pracovníky cizinecké policie přesvědčen, že je pro něho lepší podat sám žádost o zrušení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů, protože jinak mu cizinecká policie toto povolení zruší svým rozhodnutím. Stěžovatel uposlechl a podepsal úřední záznam, jehož obsahem je žádost o zrušení víza k pobytu a udělení výjezdního víza a při tomto jednání nebyl přítomen tlumočník. Stěžovatel má za to, že cizinecká policie nepostupovala ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 až 3 správního řádu, byla mu způsobena újma pro neznalost právních předpisů a neporozumění obsahu právních předpisů, když jednání nebyl přítomen tlumočník a pokud by skutečně rozuměl obsahu ústního jednání, nikdy by nejednal tak, aby vytvořil pro sebe nepříznivější stav, když měl před tímto jednáním povolen pobyt do
12. 11. 2000.
Stěžovatel se domnívá, že shora uvedeným postupem cizinecké policie byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále čl. 2 odst. 2 (uplatňování státní moci na základě zákona a v jeho mezích), čl. 37 odst. 4 (právo na tlumočníka) a čl. 38 odst. 2 (právo na veřejné projednání věci) Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření oddělení cizinecké policie Most.
Z vyjádření vedoucího oddělení cizinecké policie Most vyplynulo, že stěžovatel se dne 10. 4. 2000 dostavil k jednání i s tlumočníkem, ale prohlásil, že svému tlumočníkovi, ani jednání ve věci, nerozumí a sám předložil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. 2T 112/99, a potvrzení o zaplacení peněžitého trestu. Oddělením cizinecké policie byl vyrozuměn soudní tlumočník, který se ale mohl dostavit až odpoledne. Stěžovatel nemohl čekat a proto si opatřil dalšího tlumočníka, ing. N. H. Ch., který se zabývá komerčním tlumočením a zařizuje záležitosti pobytu vietnamské komunity v Mostě. Stěžovateli byla opětovně vysvětlena podstata předvolání - bylo mu vysvětleno, že spáchal trestný čin, za který byl odsouzen, a na základě rozsudku mu živnostenský úřad zrušil živnostenský list. Dále mu byla vysvětlena i další varianta postupu cizinecké policie, že by podle zákona o pobytu cizinců na území ČR mu jeho vízum ve správním řízení musela zrušit, protože by stěžovatel nebyl schopen prokázat svou bezúhonnost při prodlužování platnosti víza k pobytu, a stěžovatel byl také poučen o možnosti požádat sám o výjezdní vízum, i poučen o následcích nelegálního pobytu. Stěžovatel po poradě se svými tlumočníky prohlásil, že si podá žádost o výjezdní vízum a tiskopis žádosti také s tlumočníky vyplnil a podal. Na základě této žádosti mu bylo uděleno výjezdní vízum s platností do 10. 5. 2000.
Vedoucí oddělení cizinecké policie dále uvedl, že bylo postupováno bez jakéhokoli nátlaku a v souladu se zákony, a jiné rozhodnutí by mělo za následek jen částečné prodloužení pobytu bez možnosti výdělečné činnosti. Doložil k vyjádření k ústavní stížnosti kopii protokolu o podání vysvětlení ing. N. H. Ch. ve věci stěžovatele ze dne 28. 4. 2000, z něhož se podává, že během jednání na cizinecké policii dne 10. 4. 2000 a po seznámení se se stavem věci, se stěžovatel a jeho kamarád domluvili na postupu, kdy stěžovatel vstoupí do nějaké s. r. o., a poté si podá novou žádost o pobyt za účelem podnikání na nějakém zastupitelském úřadu ČR v Polsku, Slovensku nebo ve Vietnamu.
Ústavní soud se jako soudní orgán ochrany ústavnosti nemůže zabývat zásahem orgánu veřejné moci do jakýchkoli práv založených na právním řádu, nýbrž jen proti zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to pouze subjektivních práv a svobod stěžovatele, a to zpravidla jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Výše zmíněná porušení z napadeného postupu oddělení cizinecké policie Most však nevyplývají, ani nebyla prokázána. Rovněž z popsaného postupu oddělení cizinecké policie nevyplývá porušení ustanovení čl. 2 odst. 2 a ustanovení čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, kdy první ustanovení se týká podmínek, za nichž lze uplatňovat státní moc, a druhé práva na tlumočníka.
Soudce zpravodaj přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i další dostupný spisový materiál, vztahující se k jednání na oddělení cizinecké policie, a dospěl k závěru, že napadený postup oddělení cizinecké policie není zásahem orgánu veřejné moci, neboť za zásah je nutno pokládat jednání, kterým se subjektivní práva jiného omezují určitým způsobem proti jeho vůli. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatel mohl své námitky vůči postupu oddělení cizinecké policie Most uplatnit v rámci organizace policie, případně (v případě podezření ze spáchání trestného činu policisty) u útvaru ministerstva pro inspekční činnost.
Soudce zpravodaj, vycházeje z výše uvedeného, proto musel dospět k závěru, že návrh ústavní stížnosti není důvodný, neboť nebyly vyčerpány všechny prostředky k ochraně práva stěžovatele. Takový návrh ústavní stížnosti je nepřípustný. Proto bylo nutno návrh stěžovatele podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu