ECLI:CZ:US:2000:1.US.287.2000
sp. zn. I. ÚS 287/2000
Usnesení
I. ÚS 287/2000
Soudce zpravodaj Ústavního soudu České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného na základě plné moci Mgr. D. V., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. 10 To 7/2000, mimo ústní jednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 10. 5. 2000 byl doručen Ústavnímu soudu návrh P. K., nar. 12. 1. 1978, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Vězeňské služby ČR Valdice, zastoupeného na základě plné moci Mgr. D. V., advokátkou, jímž se domáhá zrušení v úvodní části tohoto usnesení citovaného rozhodnutí obecného soudu.
Ve smyslu §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2000, sp. zn. 10 To 7/2000, jakožto rozhodnutí o posledním prostředku, vydané z podnětu odvolání navrhovatele, bylo jemu doručeno dne 7. 3. 2000. Právnímu zástupci navrhovatele, takto obviněného v označené trestní věci, je doručení vykázáno s datem 29. 2. 2000.
Za první den předmětné lhůty procesní (I. ÚS 182/95, Sb. n. u. ÚS, Sv. 4, díl II., usn. č. 20) považoval Ústavní soud datum pro navrhovatele výhodnější, tedy pozdější (7. 3. 2000). Její konec připadl na den 5. 5. 2000 (pátek). Ústavní stížnost byla podána dne 10. 5. 2000.
Z uvedeného tedy plyne, že návrh podal navrhovatel po lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona.
Pokud se návrh domáhá postupu podle §75 odst. 2 písm. a) zákona, nelze mu přisvědčit, neboť pro jeho aplikaci chybějí zákonné podmínky.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost jako nepřípustnou, i když stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti došlo.
Podmínku podstatného přesahu, jakož i další kumulativní podmínku časovou může Ústavní soud hodnotit teprve poté, je-li splněna podmínka stanovená v návětí §75 odst. 2 zákona, tzn. nevyčerpání procesních prostředků.
V předmětné věci však stěžovatel tento prostředek vyčerpal, neboť podal proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 12. 1999, č.j. 4 T 76/99-165 odvolání ke krajskému soudu, o němž bylo rozhodnuto návrhem napadeným usnesením krajského soudu, tudíž zmíněnou podmínku nevyčerpání nesplnil.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podle §43 odst. 1, písm. b) zákona mimo ústní jednání návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. (§43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 19. září 2000
JUDr. Ivana Janů
soudce zpravodaj