ECLI:CZ:US:2000:1.US.317.2000
sp. zn. I. ÚS 317/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. Praha, a. s., zastoupeného JUDr. M. M., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 17 C 202/98, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem ústavní stížnosti ze dne 19. 5. 2000, který byl podán Ústavnímu soudu, stěžovatel napadá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 17 C 202/98. Má za to, že tímto usnesením bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Usnesení, které bylo napadeno, se týká rozhodnutí výše uvedeného obvodního soudu v pracovněprávním sporu mezi stěžovatelem (Z. Praha) a jeho zaměstnankyní (E. P.), kterým Obvodní soud pro Prahu 10 ustanovil v uvedeném sporu znalce, který měl provést výpočet ušlé mzdy E. P. v důsledku nemoci z povolání, včetně valorizace. Soud ustanovil znalce podle §127 o. s. ř., neboť v řízení bylo nutno provést výpočet požadovaných částek, které provede odborník se specializací na mzdy a ceny.
Stěžovatel s ustanovením znalce nesouhlasil s tím, že otázky právní nemohou být předmětem znaleckého zkoumání, akcentuje ústavně právní nedovolenost takového postupu soudu vůči němu a protože proti usnesení soudu nebylo možno podat žádný opravný prostředek, navrhuje, aby Ústavní soud toto usnesení zrušil, protože byla porušena obě výše uvedená ústavně právní ustanovení.
Ústavní soud zjistil, že návrh ústavní stížnosti stěžovatele se jeví jako předčasný. Stěžovatel byl v usnesení řádně poučen, že proti osobě znalce mohou být podány námitky od osmi dnů, proti povinnosti složit zálohu do patnácti dnů od doručení usnesení. Jinak odvolání není přípustné.
Ustanovení znalce, pokud to soud shledá nutným, provede soud podle
§127 o. s. ř. a strany mají právo se k důkazu, prováděnému znaleckým posudkem či výslechem znalce, vyjádřit. O případném nesouhlasu stěžovatele může být, pokud jde o meritum věci, rozhodnuto v dalším řízení před soudem první instance, proti němuž má stěžovatel navíc možnost se odvolat.
Postup soudu se nejeví být v rozporu s platným zákonem, zejména pokud jde o důkazní řízení. Pro hodnocení stížnosti v této etapě soudního řízení z hlediska případného porušení práva na spravedlivý proces, neshledal Ústavní soud žádný oprávněný důvod. K takto namítanému porušení práva na spravedlivý proces je třeba si uvědomit, že příslušné ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení v souladu se zákonem a s ústavními principy.
Soudce zpravodaj proto musel konstatovat, že návrh ústavní stížnosti není přípustný, protože stěžovatel dosud nevyčerpal všechny možnosti, které mu zákon poskytuje ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu nezbylo než návrh ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu