ECLI:CZ:US:2000:1.US.320.2000
sp. zn. I. ÚS 320/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele A. Š., zastoupeného JUDr. D. S., advokátkou, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 4. 2. 2000, čj. 241/2000-1000, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 1999, čj. 7 A 45/98 - 24, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
V daném případě stěžovatel napadl rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 4. 2. 200 o rozkladu ve věci určení povinné osoby k poskytnutí náhrady za živý inventář a zásoby podle §20 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. a (v petitu) i jemu předcházející rozsudek Vrchního soudu v Praze, tj. rozhodnutí, kterým bylo původní rozhodnutí ministra rozhodnutí o rozkladu ze dne 8. 4. 1998 zrušeno. Zřejmě se domníval, že pokud již bylo (předcházející) rozhodnutí ministra zemědělství o rozkladu (z iniciativy jiného účastníka řízení) přezkoumáno ve správním soudnictví, nové rozhodnutí ministra zemědělství, vydané po zrušujícím rozsudku Vrchního soudu, již ve správním soudnictví napadat nelze. Taková úvaha však není správná. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 4. 2. 2000 je samozřejmě jiným rozhodnutím než jeho rozhodnutí ze dne 8. 4. 1998, jež soud zrušil. Nic tedy stěžovateli nebránilo, aby na základě čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu podal návrh (žalobu) na přezkoumání rozhodnutí ze dne 4. 2. 2000 ve správním soudnictví.
Z obecného pohledu si je třeba uvědomit, že (kterýkoliv) účastník řízení je oprávněn napadnout "nové" rozhodnutí správního úřadu vydané po zrušujícím rozsudku správního soudu. Není přitom rozhodné, zda se správní úřad při novém rozhodování řídil či neřídil právním názorem správního soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud musel dospět k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nepodal návrh na přezkoumání rozhodnutí ve správním soudnictví. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu