ECLI:CZ:US:2000:1.US.331.99
sp. zn. I. ÚS 331/99
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
I. ÚS 331/99
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. W., zastoupeného JUDr. Z. V., advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 267/99, ze dne 28. 4. 1998, a usnesení Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 4123/99, ze dne 13. 4. 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 7. 1999, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 267/99,
I. ÚS 331/99
ze dne 28. 4. 1998, a usnesení Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 4123/99. V ústavní stížnosti uvedl, že napadeným usnesením Okresního soudu v Ostravě byla prodloužena jeho vazba do 2. 8. 1999. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost, kterou však Krajský soud v Ostravě zamítl. Stěžovatel tvrdí, že byl zkrácen na svých právech tím, že ač prohlásil, že neovládá český jazyk, nebyl při jednání soudu ohledně vzetí do vazby přítomen tlumočník. Že český jazyk neovládá, vyplývá prý z protokolu o výslechu podezřelého ze dne 2. 11. 1998, který z tohoto důvodu stěžovatel odmítl podepsat. Z protokolu z jednání o vzetí stěžovatele do vazby má rovněž vyplývat, že prohlásil, že český jazyk neovládá. Podle názoru stěžovatele pak nelze prodlužovat vazbu, která byla uvalena nezákonně. Další porušení svých práv stěžovatel spatřuje v tom, že mu nebyla poskytnuta lhůta, aby si zvolil obhájce. Jednáním soudu byl tak podle jeho přesvědčení porušen čl. 37 odst. 4 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Jak zjistil Ústavní soud, stěžovatel byl obviněn z trestných činů krádeže podle §247 odst. 1, písm. b), odst. 4 trestního zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 trestního zákona, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 trestního zákona, šíření toxikomanie podle §188 odst. 1 trestního zákona a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 trestního zákona. Do vazby byl vzat soudkyní Okresního soudu v Ostravě dne 4. 11. 1998 z důvodů uvedených v §67 písm. a) a b) trestního řádu. Dne 8. 4. 1999 navrhl krajský státní zástupce v Ostravě prodloužení vazby obviněného do 2. 8. 1999. Tomuto návrhu bylo vyhověno a lhůta trvání vazby byla prodloužena do 2. 8. 1998.
K důvodům ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský i Okresní soud v Ostravě. Okresní soud v Ostravě uvedl, že tvrzení stěžovatele ohledně ovládání českého jazyka považuje za nepravdivá. Z protokolu sepsaného Okresním soudem v Ostravě dne 4. 11. 1998 před vzetím stěžovatele do vazby, jednoznačně vyplývá, že stěžovatel tlumočníka nežádal a výslovně souhlasil, aby jeho výslech byl veden v českém jazyce. V úvodu svého výslechu před soudkyní okresního soudu stěžovatel doslova uvedl následující: "Rozumím česky, pouze neumím česky psát. Dnes jsem schopen domluvit
I. ÚS 331/99
se ze soudkyní a na přítomnosti tlumočníka netrvám". Není rovněž pravdou, že mu nebyla poskytnuta možnost zvolit si obhájce a udělit mu plnou moc, nebot poté, co byl vzat do vazby výslovně prohlásil, že "obhájce si nezvolím nyní a ponechávám na úvaze soudu, aby mi obhájce ustanovil". Ještě tentýž den mu byla soudem ustanovena jako obhájkyně JUDr. Z. V., o čemž byl ihned vyrozuměn. Protokol zjednání si obviněný přečetl a jeho správnost stvrdil svým podpisem.
Krajský soud v Ostravě uvedl, že při rozhodování o stížnosti proti usnesení o prodloužení vazby měl k dispozici celý trestní spis. Ze spisu vyplývá, že v době, kdy byl obviněný vzat do vazby a v této souvislosti vyslýchán před vzetím do vazby, výslovně do protokolu uvedl, že tlumočníka nežádá a souhlasil, aby výslech probíhal v českém jazyce. Z protokolu rovněž tak vyplývá, že měl možnost zvolit si obhájce, k čemuž uvedl, že ponechává na úvaze soudu, aby mu byl obhájce ustanoven. Podle protokolu, který stěžovatel podepsal, mu byla ihned jako obhájce ustanovena JUDr. Z. V.
Na základě zjištěných skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Předně je třeba uvést, že stěžovatel svou ústavní stížností napadá rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě o prodloužení vazby, zatímco veškerá jeho argumentace směřuje proti postupu soudu, který rozhodoval o jeho vzetí do vazby dne 4. 11. 1999. Za této situace podaná ústavní stížnost měla být zaměřena na prvotní rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby Okresním soudem v Ostravě (sp. zn. Nt 3485/98), nebot ústavní stížnost stěžovatele se týká práva, které mělo být soudem porušeno při rozhodování o jeho vzetí do vazby, a všechna následná rozhodnutí, včetně ústavní stížností napadených rozhodnutí, se od tohoto rozhodnutí odvíjejí. Při přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí soudů o prodloužení vazby stěžovatele Ústavní soud neshledal žádné porušení jeho ústavně zaručených práv.
I. ÚS 331/99
Pokud jde o námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti, které, jak již je výše uvedeno se nevztahují k napadeným rozhodnutím, z písemných vyjádření účastníků řízení - Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě - k obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že tvrzení stěžovatele, na nichž založil svou ústavní stížnost, jsou nepřesná. Stěžovatel jako obviněný sám před soudem prohlásil, že ovládá český jazyk a že tlumočníka nežádá, proto nemůže tato skutečnost znamenat porušení §28 odst. 1 trestního řádu a tedy ani porušení čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle něhož má právo na tlumočníka ten, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání. Ostatně i svá písemná podání Ústavnímu soudu psal stěžovatel v českém jazyce. Rovněž tak právo na zvolení si obhájce nemůže být porušeno v případě, kdy stěžovateli byl výkon tohoto práva umožněn a on sám je odmítl s tím, že mu obhájce má ustanovit soud.
Na základě výše uvedeného tedy ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a mimo ústní jednání usnesením ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 2. října 2000
JUDr.Vladimír Paul předseda I. senátu Ústavního soudu