ECLI:CZ:US:2000:1.US.341.2000
sp. zn. I. ÚS 341/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci stěžovatele O. M., zastoupeného JUDr. V. Z., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Zn 491/99, a usnesení Policie ČR ze dne 7. 1. 2000, sp. zn. OVV-2288/40-Iv-99, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal včas návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které došlo Ústavnímu soudu dne 6. 6. 2000.
V návrhu ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil shora uvedené usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování Praha 1, rovněž shora uvedenému, kterým bylo podle ustanovení §159 odst. 1 tr. řádu z důvodu, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě vyřídit věc jinak, odloženo jeho trestní oznámení, týkající se fyzického napadení jeho osoby dne 20. 10. 1998 v Praze 1, V. nám. 10, ve vinárně Š. V. M. H., J. Č., M. P. a dalšími strážníky městské policie a příslušníky Policie ČR pro podezření z trestného činu výtržnictví dle §202 tr. zákona a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 tr. zákona.
Stěžovatel je toho názoru, že orgány činné v trestním řízení nepostupovaly při prověřování jeho oznámení v souladu se zásadami uvedenými v trestním řádu (zásada legality, zásada oficiality, dozor státního zástupce nad zachováváním zákonnosti), a tím dospěly k nesprávným skutkovým závěrům a vadnému hodnocení důkazních materiálů a porušily tím jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu stanovené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele, jakož i napadená výše uvedená usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování Praha 1 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, o odložení trestního oznámení stěžovatele a o zamítnutí stížnosti proti němu, a dospěl k závěru, že se z pohledu tvrzeného porušení práva na soudní a jinou právní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Napadenými usneseními bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení a rozhodnutí o tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, spadá výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. V dané věci Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo trestní oznámení bylo vyšetřovatelem ve smyslu ustanovení §158 odst. 3 tr. řádu - přijímání a prověřování oznamování - řádně prověřeno a shledáno, že nejde o trestný čin. Proto vyšetřovatel věc usnesením ve smyslu ustanovení §159 odst. 1 tr. řádu odložil a státní zástupce při rozhodování o stížnosti proti tomuto usnesení dospěl zhodnocením důkazů ke stejnému závěru.
Skutečnost, že osoba, na niž bylo podáno trestní oznámení, byla či nebyla potrestána, není sama o sobě zásahem do ústavně chráněných práv stěžovatele.
Ústavní soud se podrobně zabýval meritem ústavní stížnosti, nicméně nezjistil, že by postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení ústavního práva stěžovatele na ochranu u jiného orgánu, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod, a musel proto považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavního soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2000
JUDr. Vladimír Paul
předseda I. senátu Ústavního soudu